„Okolí Prahy vyznamenává se takovou rozmanitostí poměrů přírodních, takovým v té příčině bohatstvím zjevů význačných a vzácných a neméně i tolikerými památníky historickými, že věru málo jest hlavních měst ve střední Evropě, která by se Praze po této stránce mohla vyrovnati.“

J. Kafka: Okolí pražské, 1923



V. Ložek, V. Cílek
Hodnoty středočeské přírody a krajiny
 

Význam a postavení středočeské oblasti vyplývají již ze samotné její polohy ve středu Čech, kde vznikla správní centra několika pravěkých kultur a nakonec i Praha a český stát. Mezi středem země a jejími okraji vždy probíhala intenzivní oboustranná výměna, a to nejenom u přírodních druhů, ale později také u kulturních a civilizačních vlivů. Dánský architekt Norberg-Schulz napsal, že bez české krajiny není možné pochopit Prahu, ale také že bez Prahy člověk neporozumí zbytku země.

Střed Čech vyniká až překvapivou koncentrací různých přírodních hodnotarchitektonických památek. V tomto směru předčí veškeré ostatní českomoravské kraje a dosahuje světového významu. Z geologického hlediska stojí na prvním místě Barrandien, který se díky bohatství zkamenělin i pozvolným přechodům mezi jednotlivými formacemi stal klasickým světovým územím, jak potvrzuje i mezinárodní stratotyp mezi silurem a devonem na Klonku v Českém krasu. Tento profil je doprovázen dalšími asi dvaceti významnými podpůrnými profily a vytyčení dalších, zejména v kambriu a ordoviku, se dá v budoucnosti očekávat.

.
Brdy jsou nejen jediným pohořím v nitru Čech, které svou výškou přesahuje i některá pohraniční pohoří (Vysočinu), ale jsou i největší plochou souvislých lesů na mimořádně chudém podkladu, takže byly vždy téměř neosídlené. Svou geologickou stavbou se výrazně liší od všech pohoří českých zemí.Pohled z Jindřichovy skály.
(foto P. Mudra)
Brdy

Na jedinečný geologický terén je vázán stále pokračující výzkum, který ke dvaadvaceti svazkům díla J. Barranda přidává stále nové výsledky. O pestrosti podkladu a kontaktech geologických jednotek jsme již hovořili v geologické stati. Připomeňme, že rovněž křídové moře poskytlo a nadále poskytuje řadu typových lokalit světového věhlasu. V poslední době v očekávání globálních klimatických změn se mohutně rozvíjí výzkum klimatických oscilací a změn prostředí v nedávné geologické minulosti. Vápnité sedimenty středních Čech, zejména sprašové série a holocénní pěnovcové kupy v Českém krasu, pomáhají při rozeznávání přirozené variability klimatického systému.

Ve tvarech zemského povrchu vynikají střední Čechy hlubokými skalnatými kaňony větších řek, zejména Vltavy, Berounky a Sázavy. Je na ně vázán i systém říčních teras. Nalézají se zde krajinné typy, které jinde nejsou zastoupené — například Český kras se zhruba šesti sty jeskyněmi o úhrnné délce 15—20 km. V Čechách je to jediná ukázka typické krasové krajiny se škrapovým povrchem, zbytky krasových závrtových plošin a četnými vývěry podzemních vod.
.
Kaňonovité údolí Berounky v Českém krasu je jediným údolím v českých zemích, které velká řeka vyhloubila ve vápencích. Pohled ze Šanova koutu k východu, na obzoru souvislá lesní hradba křemencových Hřebenů.
(foto P. Mudra)
Údolí Berounky
 
Nejzachovalejší lesní oblast České republiky v suchém, teplém prostředí představuje Křivoklátsko, jež se zachovalo díky tomu, že ještě před velkou středověkou kolonizací bylo honebním revírem českých králů. Je chráněno i jako biosférická rezervace UNESCO. Brdy jsou jediným českým vnitrozemským pohořím a díky velmi odolným kambrickým křemenným slepencům je v nich na velké ploše zachován nejstarší krajinný reliéf České republiky. Pozoruhodné jsou rovněž lužní partie na Labi se zbytky černav a systémy opuštěných říčních ramen. Zvláštní ráz má pravěká krajina Kouřimska, která nám umožňuje představit si pražskou kotlinu v době před vznikem hlavního města. Četností druhů se střední Čechy vyrovnají celému zbytku Čech.

Lidskou činností jsou však podstatně změněny jedinečné přírodní poměry. Urbanizace krajiny je snad s výjimkou části Brd a Křivoklátska všudypřítomná. Říční režim Vltavy byl zcela změněn vybudováním vltavské kaskády. Jen na území Českého krasu nalezneme dvě stě lomů a lůmků. Koněpruská oblast má zásoby kvalitního vápence při současné úrovni těžby na dalších osm set let! Díky jílovskému zlatu a kutnohorskému stříbru mohlo dojít k určité stabilizaci českého státu a významným zakladatelským a stavebním podnikům Přemysla Otakara II. a Karla IV. O historickém významu území svědčí i to, že se zde nalézá všech šest katedrálních staveb Čech — Sedlec u Kutné Hory, Sv. Barbora v Kutné Hoře, Sv. Vít na Pražském hradě, presbytář kostela sv. Bartoloměje v Kolíně, zničené a nedostavěné katedrály na Zbraslavi a v Klášterní Skalici.

Středočeská krajina nabízí v dobrém i špatném mnoho případů vzájemného ovlivnění člověka a přírody. Pro dnešní dobu je velice inspirativní příklad Prokopského údolí. Do jeho scenerie jsou začleněny přírodní prvky skalnatých strání, opuštěné lomy (Vysoká), ale také odvážné technické stavby železničních viaduktů (1872). A přece se jedná o vyvážený, velmi estetický celek, který poskytuje hluboké poučení o vztazích mezi lidským dílem a přírodním prostředím.





Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR