Ochrana a rehabilitace krajiny
Rybníček
.
Rybníček u Podbořánek patří k těm zanikajícím vodním dílům, která dnes udržujeme a revitalizujeme jako významný krajinný prvek a stanoviště ohrožených rostlin a živočichů.
(foto P. Mudra)

Současní ochránci přírody zřizují (především velkoplošná) chráněná území, jimiž jsou národní parky a chráněné krajinné oblasti, ale i řada velkých rezervací. Měly by zachovat ukázky toho, jak asi vypadala původní příroda na daném území — neslouží tedy k ochraně vzácného brouka, motýla nebo květiny, ale celého ekosystému, který je pro určitou krajinu významný. Důvod je nasnadě: v současné době jsou rozlehlá území oproti přírodnímu stavu nejen zcela změněna, ale nezřídka jsou přírodě doslova odebrána a odcizena, což platí pro plochy zabrané městskou a průmyslovou zástavbou. Některé krajiny — například rozsáhlé plochy v krajině mezi Sázavou a Lužnicí, která je na první pohled malebná, na Vysočině nebo v západních Čechách — si z původní přírody nezachovaly téměř nic. Zachovalých, přírodě blízkých pookrsků je dnes ve střední Evropě opravdu již pomálu, a máme-li si učinit představu, jak vlastně kdysi vypadala naše příroda a které lidské zásahy ji ochudily (někdy však i zvelebily), je třeba takové okrsky chránit zákonem, aby nepadly za oběť nejrůznějším rušivým a přitom nezřídka neuváženým a zbytečným aktivitám. Přírodu tedy nechráníme jen pro ni samu, ale i pro člověka, který pochází rovněž z přírody a jako takový by měl mít možnost poznat, jak jeho domov původně vypadal a jaké poučení pro život mu může poskytnout.

.
Poklesem poddolovaného území vznikl rybník Záplavy, který zvýšil estetickou hodnotu krajiny na Kladensku a poskytl útočiště zejména mnoha vodním ptákům.(foto P. Mudra)

Rybník Záplavy

V posledních letech dochází ke stále větší degradaci krajiny. Tento pojem zahrnuje veškeré jevy, které vedou k ochuzení krajiny v její rozmanitosti i ke znehodnocení z hlediska životního prostředí — a tedy zničení významných krajinných prvků, znečistění ovzduší, kontaminaci vod i neúměrnému zvýšení hluku. Příčiny mohou být různé. Nejznámějším příkladem je velkokapacitní těžba nerostných surovin a jejich průmyslové zpracování, které zpustošilo rozsáhlé oblasti v severozápadních Čechách včetně vzdálenějšího okolí, kde imise z průmyslových provozů zničily celé lesy. Patří sem i nadměrná urbanizace, a tedy takový rozsah městského a předměstského prostředí, který téměř úplně potlačil přírodní prvky v dané oblasti. Nelze však opomenout, že podobně je na tom i rekreace, když přesáhne únosnost určité krajiny. Srubová osada trampů má nesrovnatelně vyšší rekreační hodnotu než zástavba s mnoha sty chat nebo přeplněná horská a jiná rekreační střediska. Zde se přesah únosné míry obrací proti vlastnímu účelu těchto aktivit. Degradace krajiny je vzhledem ke svému strmému nárůstu v posledním půlstoletí, který může usměrnit jen řádně promyšlená regulace, vážným problémem dnešní doby.

Cílené snahy směřují stále hojněji k revitalizaci krajiny. Překlad tohoto dnes hojně užívaného termínu je znovuoživení, což vystihuje jeho obsah a cíle. Dnes existuje mnoho ploch, ale i celých krajin, které byly doslova zpustošeny zejména těžebními a průmyslovými aktivitami, nehledě na řadu neuvážených zásahů, jakými byly zbytečné regulace některých toků nebo zničení cenných přírodních hodnot v důsledku nedomyšlených projektů. Cílem revitalizací je podobné plochy — například velkolomy nebo opuštěné průmyslové objekty, ale i toky zohavené neuváženou regulací — opět uvést do stavu, který by byl aspoň v částečném souladu s přirozenými poměry v daném území, a tím umožnil návrat řadě druhů rostlin i živočichů, kteří zde kdysi žili. A to nemluvíme o vytvoření estetického krajinného obrazu, který by zlepšil prostředí místních obyvatel. Pojem revitalizace je velice široký, jelikož zahrnuje pestrou paletu opatření, která musí být v souladu s místními přírodními podmínkami.

.
Odlesněné cílové dopadové plochy ve vojenském výcvikovém prostoru v Brdech nejen zvýšily rozmanitost krajiny, ale staly se i významnými druhotnými refugii řady druhů, třeba kosatce sibiřského, který z běžné hospodářské krajiny valem mizí.
(foto P. Mudra)


Odlesněné plochy

Každá krajina je výsledkem působnosti přírodních sil, jež ji vytvářely po dlouhá tisíciletí, ale i v mnohem delších obdobích. Příkladem může být jedinečná krajina Českého středohoří, která za svůj genius loci vděčí sopečné činnosti před dvaceti a více miliony let. Z ekologického hlediska začal člověk aktivně měnit krajinu až zcela nedávno — u nás od 6. tisíciletí př. n. l., kdy první rolníci mladší doby kamenné — neolitu — osídlili naše nejúrodnější oblasti, v nichž obdělávali svá políčka, pásli svá stáda a vybudovali i první síť stálých sídlišť. Od těch dob se celá tato oblast vyvíjela za těsného spolupůsobení lidských a přírodních sil. Výsledkem byl určitý kompromis, který byl přijatelný jak pro přírodu, tak i pro lidskou společnost. Člověk zde zabránil dalšímu šíření lesů a mnohé již vzrostlé lesy změnil na pole a pastviny. Na druhé straně však umožnil přežít mnoha stepním rostlinám i živočichům, kteří by se u nás asi neudrželi, kdyby zde proběhl ryze přírodní vývoj. Podobně tomu bylo i jinde, třebaže o pár tisíciletí později. Například malebná krajinná mozaika na Vysočině nebo v kraji mezi Sázavou a Lužnicí se vytvořila až ve středověku, a to na úkor původního pralesa, z něhož se nezachovalo téměř nic. Nicméně přesto je tato člověkem přetvořená krajina nepochybně pestřejší a rozmanitější než někdejší souvislý prales.




Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR