Z historie českého hornictví
 

Zlatá doba českého hornictví začíná v průběhu středověké revoluce ve druhé polovině 13. století. Peněžní reforma a nový způsob vybírání daní pomocí drobných stříbrných mincí vedl jednak k dalšímu rozvoji hornictví, ale také ovlivnil zakládání měst a počátky tržního hospodářství. Na území středních Čech fungovalo ve středověku a počátkem novověku nejméně osmdesát ložisek zlata, stříbra a železa. Velmi významnou roli hrála skupina zlatých ložisek v okolí Jílového, kde bylo již v předhusitské době dosaženo hloubky nejméně 300 m. Zlato bylo rýžováno na dolní Sázavě a zejména v dodnes pozoruhodné oblasti kolem Bojova a Klínce.

.
Ruční těžba v příbramských dolech na stříbro probíhala po staletí až do začátku 20. století.
(foto ateliér Drtikol)


Ruční těžba
 
Významný vliv na rozvoj českého státu měla Kutná Hora s roční těžbou stříbra pohybující se až kolem několika tun, a to v dobách, kdy byla cena stříbra vzhledem ke zlatu podstatně vyšší. Teprve po objevu velkých stříbrných ložisek Nového světa došlo k pádu cen stříbra a kutnohorský revír včetně řady drobných ložisek se již nikdy nestal rentabilním. Bez kutnohorského stříbra by však byla zakladatelská pozice Karla IV. podstatně omezenější. Důležitá část mezinárodního respektu středověkého českého království spočívala na bohatství Kutné Hory. Je pravděpodobné, že v Kutné Hoře bylo poprvé na světě, a to ještě v 14. století, dosaženo hloubky 500 m. Tento úspěch byl vykoupen velkým zničením středočeských lesů — dříví se plavilo pomocí plavebního kanálu mezi Starým Kolínem a Kaňkem až z Krkonoš. Rovněž kontaminace zejména arzenem je na některých místech značná — ze starých hald bývaly vybírány novotvořené arzeničnany a prodávány jako „jedová hlinka“ na trávení krys.

Cesta českých zemí ke „kovárně Rakouska-Uherska“ byla dlouhá a vedla přes desítky drobných, dnes dávno neekonomických ložisek. Jednalo se zejména o pruh sedimentárních barrandienských rud vystupujících od Úval přes Vokovice k Rudné, Nučicím, na Berounsko, Hořovicko a dál do brdské oblasti. Zde se protnuly tři důležité faktory — tři klíčové suroviny: kladenské uhlí, barrandienské železné rudy devonský vápenec, který byl využíván jako struskototvorná přísada. K rozvoji středočeského železářství dochází zejména po založení Vojtěšské huti na Kladně v roce 1860. Velké vápencové lomy Českého krasu byly otevírány po roce 1850 a zejména 1890, kdy se již začíná prosazovat nový stavební materiál — beton. Objev kladenského uhlí středočeskou krajinu proměnil a vtiskl jí industriální ráz. Na druhou stranu kdo ví, zda by bez objevu uhlí nedopadly naše lesy jako ve Velké Británii, kde pokrývají jen 4 % plochy země!

Střední Čechy zasáhly ještě jednou, a tentokrát neoddiskutovatelně do historie světového hornictví. V květnu 1875 dosáhla jáma dolu Vojtěch v Březových Horách u Příbrami  hloubku jednoho tisíce metrů! Ve stejný rok přijel do Příbrami první vlak, takže pokrok se již nedal zastavit. V oblasti vymezené Prahou, Kladnem, Královým Dvorem a Zbirohem či Komárovem vznikal typ nápaditého „českého inženýra“ — do Králova Dvora vedla jedna z nejdelších a prvních průmyslových lanovek, v Chrustenicích byla poprvé na evropském kontinentě použita svorníková výztuž a na kladenské Majrovce byl vymyšlen systém zapisování a ovládání těžních klecí, který se rozšířil do celého světa.

Dvacáté století přineslo dožívání bývalých rudních šachet, obrovský rozvoj těžby uhlí a také jeho úpadek, ale zejména gigantickou těžbu uranových rud v okolí Příbrami. Jednalo se o ložiskový pruh o délce 25 km a šířce 1—2 km, který byl souvisle propojen na horizontu v hloubce 1 000 m. Největší hloubka byla dosažena v roce 1975 na jámě číslo 16 — neuvěřitelných 1 838 m! Bylo rozfáráno 2 500 rudních žil a odžilků. Příbram, jedno z největších uranových ložisek svého typu na světě, poskytla celkem 50 200 tun uranu.



Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR