Umělci 20. století

Křivoklát
.
Pohled na Křivoklát (B. S. Froula, USA 2000, akvarel). Je zajímavé, že v Čechách jsou stále místa, která přejí klasické krajinomalbě – jedná se např. o Vysočinu nebo o Třeboňsko a Český ráj. Krajinomalba ve středních Čechách však po válce kráčí jinými, více experimentálními cestami. Dochází pak k paradoxnímu jevu, že víceméně realistický půvab kraje je objevován cizinci.



Umělec Hamera
.
Umělec patřil do okruhu V. Boudníka a je silně ovlivněn strukturami kamenů a zkamenělin, které od mládí sbírá. Putuje krajinou, prožívá kresby nalezené v kameni a ve svém životě i své tvorbě volně zaměňuje vnější cesty krajinou s průniky do mezivrstevních spár a intergranulárních prostorů.
(O. Hamera: Máchovská cesta, monotyp)

Na tradice krajinomalby 19. století navázali autoři kolem Umělecké besedy. Krajina se stala vědomým programem a je příznačné, že malíři povětšinou věnují svou malířskou pozornost jednomu kraji. Vlastimil Rada Rakovnicku a Václav Rabas Krušovicku. Z okruhu Tvrdošíjných maluje ve 20. letech Václav Špála v osobité modifikace fauvismu a kubismu monumentálně pojaté krajiny břehů řek, mezi nimi také obraz Na Berounce u Srbska. Objev kladenského uhlí a rozvoj středočeského železářství středočeskou krajinu postupně proměnil a vtiskl jí industriální ráz. Průmyslová krajina a městská periferie se tak objevují i v umění. Zároveň se zjevuje i nové medium —  černobílá fotografie. Tyto proměny můžeme téměř příkladně doložit v díle fotografa Josefa Sudka. Podvojnost středních Čech se ukazuje v jeho díle na jedné straně třeba jako fascinující panoramatická deformovaná fotografie Českého středohoří a na straně druhé v obrazech pražské periferie Libně a Trojského ostrova. V dalším výčtu umělců by bylo možné dlouze pokračovat. Nezbývá však než udělat velký skok v čase. Umění se odvrátilo od manuální práce a nyní se více soustřeďuje na formální principy, koncept a na teorii. To se projevuje i v jiném přístupu ke krajině.

V 60. letech se objevila první díla landartistů, kteří opustili galerii, protože pociťovali její umělost. To znamenalo znovu ocenit vlastnosti přírody a uvědomit si svoji vlastní tělesnost ve vztahu k prostoru krajiny, pohybu větrů, zvukům přírody a svoji izolovanost od krajiny. „Romantický“ přístup landartu je vyvrcholením zájmu umělců a filozofů o krajinu, dovršením tradice klasického krajinářství v nejpůvodnějším geologickém smyslu, ve smyslu přírodních procesů či jen z hlediska formálního. Současné krajinářství navazuje na klasickou tradici české krajinomalby, ale se zcela odlišnou zkušeností a jinými prostředky. Krajina je umělci často vzdálená, žije si svůj čas někde tam venku, za hranicemi, daleko od měst, obkličovaná, odřezávaná koridory dopravních řek. Je to něco ohroženého, co se ztrácí, co je nutné vyhledávat, ale ještě je možné nalézat.

Další posun vztahu ke krajině se rozvíjí v akčním umění. Ze samotného uměleckého díla zůstávají jen fotografie či textový popis akce samotné. Důležité už tedy není dílo samo, ale jeho působení na lidskou psychiku. Tato tvorba vyžaduje místo pasivní kontemplace aktivní účast diváka, tradiční způsoby prezentace uměleckého díla jsou rušeny. Umělec začal realizovat své akce přímo v přírodě. Návrat k přírodě je zároveň návratem ke starým obřadům a rituálům, snahou o novou integraci člověka s kosmickým děním, snahou o znovunalezení porušené rovnováhy mezi lidským a přírodním organismem. Za všechny uveďme Mikrokosmy Miloše Šejna.

Jeho přístup se zásadně proměňuje a blíží se spíš výrazovému tanci nebo některým tezím hlubinné ekologie. Krajinu zachycuje nejprve abstraktními tahy špachtlí na plátně. Ale stále více krajinou chodí a putuje, žije krajinu. Prostřednictvím času a tělesného kontaktu se příroda dostává pod kůži a člověk do vnitřního prostoru krajiny, do její paměti. Stává se topografem krajinné paměti. Umělec se z krajiny vrací jen na chvíli, aby zanechal přímé svědectví v jejích pigmentech rozetřených na bílém plátně či na vlastním těle. Roky sbírané vzorky minerálů či pigmentů jsou uložené ve skleněných laboratorních mističkách. Umění jako proces je možné zachytit jen v dokumentu média, jakým je fotografie, videozáznam či například v koláži CD-ROMu Colorum Varietas Naturae. Slyšíme zvuk štěrku pod nohama člověka, skřípavé zvuky zadních nohou kobylek. Vnímáme struktury minerálů zvětšené elektronovým mikroskopem. Chtění přetavit zkušenost krajiny v alchymickém procesu času a duchovním úsilím ve vyšší substanci… Na pražské Akademii výtvarných umění vychovává Miloš Šejn novou generaci krajinářů v soudobé umělecké tvorbě, jež navazuje na klasickou českou krajinářskou školu, ale dělá to odlišným způsobem. Snad lze použít pojmu Františka Šmejkala archetypální interpretace paměti krajiny.

Pružnost systému došla své hranice, umělec opouští skutečnou krajinu. Objevuje se e-krajina ve virtuální realitě. Člověk, sedící před obrazovkou počítače, která je jen tenkou průlinčitou blankou mezi dvěma světy — reálným a virtuálním — se roztržitě ohlédne přes rameno se slovy: „Do skutečného světa se vyplatí zaskočit jen pro láhev coly, když došla…“ Virtuální krajina se klene už pod jiným nebem prostoru, který je sdílen, ovšem zatím ještě v reálném v čase. Třeba bude možné střední Čechy lokalizovat jen na internetu. Jenže každá akce budí reakci, takže se možná zase sejdeme na Okoři.

Pojem kulturní krajina naznačuje, že krajina a kultura jsou od sebe neoddělitelné. Naše představy o krajině formují v neposlední řadě právě umělci. Možná můžeme věřit, že v přírodě i v kultuře funguje stejný princip seberegulace a sebeorganizace, ale přesto je nutné znovu napsat, že devastace krajiny je sebedestrukcí člověka samého. Krajina středních Čech je dnes snad trochu odstrčená a méně viditelná, je však nezastupitelná ve své hodnotě jako zdroj a nositelka kulturních kódů formujících nejen naši identitu, ale i svůj genius loci.




Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR