Raný středověk
Spona z období
.
Spona z období stěhování národů (Čelákovice-Záluží, okres Praha-východ)
(podle publikace Pravěké dějiny
Čech, Praha 1978)


Slovanské ozdoby
.
Slovanské bronzové vlasové ozdoby.
(foto M. Lutovského)


Rekonstrukce obydlí
.
Rekonstrukce obydlí z časně slovanského období.
(podle J. Pleinerové)




Doba stěhování národů, zhruba ohraničená roky 380—550/600 n. l., je závěrečným úsekem subatlantiku. V našich zemích se období projevuje až závěrem 4. a na počátku 5. století n. l. Charakteristické byly pro toto období přesuny poměrně velkých skupin obyvatel na značné vzdálenosti, organizované v rámci kmenových svazů a doložitelné historickými prameny. Ve středočeském prostoru se neprojevují klimatické změny ani změny v charakteru a struktuře osídlení. Dochází však ke změnám ve složení obyvatelstva. Zdá se, že v tomto období došlo k jisté regeneraci krajiny.

Následující klimatické období zvané subrecent trvá přibližně od roku 600 až do současnosti. Jsou v něm známy výkyvy a jeho počátek je blízký příchodu zcela nové populace, která do částečně uvolněného prostoru postupně pronikala zhruba od 1. třetiny 6. století. Příchozí Slované zaujali tradičně osídlená území kulturní lesostepi. Obyvatelstvo s poměrně jednoduchou zemědělskou kulturou keramiky pražského typu po jistou dobu žilo vedle vlastních osad také v osadách společně se zbytky germánských usedlíků, kteří se zřejmě poměrně rychle asimilovali. Odhaduje se, že do Čech přišlo v první vlně nejvýše třicet tisíc slovanských kolonistů, které doplňovala ještě vlna slovanské migrace postupující proti proudu Dunaje na přelomu 7.—8. století. Pravděpodobně teprve v průběhu 8. století dosáhla hustota osídlení Čech úrovně známé z mladšího pravěku. Vedle běžných nevelkých venkovských sídlišť se středočeské území stává v závěru 8. a v průběhu 9. století místem stavby četných hradišť, spojovaných s konkrétními slovanskými kmeny usazenými na našem území. Rozvoj výstavby nutně vyvolal kácení lesů, které v předchozím období — především v době stěhování národů a počátků slovanského období — díky nedostatku obyvatelstva dobře regenerovaly a opět zaujaly podstatnou část dříve odlesněných prostor. Dominantní dřevinou pro stavbu vnitřní konstrukce hradby byl dub a často se využívala i jedle. Z ostatních dřevin mají četné zastoupení lípa, bříza, borovice a vrba.

Zhruba od 1. čtvrtiny 10. století dochází k postupnému sjednocování území a vlády. Prostorově zůstaly stále ještě vázány na plochy kulturní lesostepi, intenzita osídlení se v té době však nepochybně výrazně zvýšila. Základ hradského správního systému se vytvořil nejprve uvnitř středních Čech a později došlo k jeho rozšíření na další území. Proběhly další úpravy a změny správního systému. Vzrostl význam dalších nebo nových center, která kontrolovala důležité body při zemských cestách. Podle střízlivějších odhadů zaujímalo osídlené území necelých 15 % rozlohy Čech. Osídleny byly celé střední Čechy kromě výše položených území pahorkatin a horských pásem.

Zpočátku velmi nenápadně, avšak stále zřetelněji vystupuje také snaha po kultivaci neosídlených oblastí. Po překonání politické krize na přelomu 10.—11. století se český stát znovu konsolidoval. Nad orientací na vnější výboje přitom začala převládat snaha o intenzivnější využití vnitřních ekonomických zdrojů. Velkou roli při rozšiřování území do míst osídlených v pravěkém období, ale po změně letopočtu většinou opuštěných a pokrytých vegetací, sehrála česká knížata zakládáním klášterů v místech budoucí vnitřní kolonizace. Jejich aktivity přinesly změny v mikroklimatu. Osídlení začalo postupovat do dosud zalesněných pahorkatin. Od 11. do 13. století dochází ve vývoji subrecentu ke klimatickému optimu. Reakcí na tuto změnu byl pravděpodobně nový způsob obhospodařování polí. Technologie si vynutila změny v charakteru dosavadního osídlení a došlo k jeho koncentraci do větších osad. Celý proces vnitřní kolonizace nabral dynamiku zejména ve 12. století, kdy vrcholila snaha církevních institucí, ale i knížecích družiníků získat nové majetkové domény vyčleňované z rozsáhlých lesních komplexů, jež dosud náležely výhradně panovníkovi. Typickým příkladem je osídlení Benešovska. V průběhu 13. století vyvrcholil osidlovací proces jako součást dalekosáhlých proměn celé středověké společnosti vnější kolonizací. Nově vznikající sídliště se vyznačovala pravidelným uspořádáním půdorysu i vyměřením polností (plužiny) a zpravidla byla také větší než raně středověká sídliště.
 
Změnil se celý systém správy země. Hradská knížecí správa ztratila s překotným rozvojem a rozšiřováním osídleného území svůj původní význam. Část systému se přeměnila do podoby královských středověkých měst, část, jež byla situována v nově strategicky chápaných výhodných polohách, které kontrolovaly průběh významnějších komunikací, se změnila v kamenné hrady budované panovníkem, ale i šlechtickými předáky, a část zanikla. Koncem 13. století má území Čech víceméně dokončenou sídlištní strukturu s hustotou sídel velmi podobnou té dnešní. Předpokládá se, že výšková hranice kultivované krajiny dosahovala nejméně do 500 m nad mořem. V tomto období dochází k mohutnému rozmachu těžby a zpracování surovin. Především se rozvíjejí hornické aktivity, spojené se získáváním stříbra (Kutná Hora), zlata (Jílovsko) a jiných kovů (Příbramsko). Hutnická činnost dodává materiály na další zpracování. Na profánní (hrady, domy) a sakrální (kostely, kláštery) stavby bylo zapotřebí velkého množství dřeva, kamene, písku a vápna. Rozmáhá se výroba skla. Na spotřebu základní suroviny — dřeva — měla největší nároky většina řemeslné výroby, zemědělské činnosti a běžného každodenního spotřebitelského života. Dynamický rozvoj společnosti se stal příčinou podstatného úbytku lesních ploch. Došlo ke snížení jejich nasákavosti a k většímu množství místních, ale i velkých povodní. Jejich významným dokladem je stržení Juditina mostu v Praze.

.
Tvar meče podle archeologických nálezů ze 13. století.
(podle publikace Dějiny hmotné kultury, Praha 1985)
Tvar meče
Meč
.
Meč ze 14. a 15. století.
(podle publikace Dějiny hmotné kultury, Praha 1985)


Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR