Doba bronzová a železná
Dýka
.
Dýka s litou rukojetí, kultura únětická (Luštěnice, okres Mladá Boleslav).
(podle publikace Pravěké dějiny Čech, Praha 1978)


Jehlice
.
Bronzová jehlice knovízské oblasti.
(podle publikace Pravěké dějiny Čech, Praha 1978)



V následujícím archeologickém období (době bronzové asi 2400—750 př. n. 1.) se osídlení rozvíjelo již dříve naznačenými trendy. Zvládnutí metalurgie bronzu, kdy byla poprvé vytvořena a použita umělá sloučenina, a poptávka po tomto materiálu vedly k postupné devastaci a proměně prostředí především kvůli exploataci měděných a cínových rud a větší spotřebě dřeva. V začátcích rozvoje epochy epiatlantiku s rychlými výkyvy vlhčích a suchých období se vytváří mohutná starobronzová kultura nazvaná podle naleziště poblíž Prahy jako kultura únětická (2400—1550 př. n. l.). Osídlení v otevřené krajině mělo vesnický charakter. Pod jihovýchodními vlivy nebo přímou expanzí dochází v jeho závěru k budování fortifikací. Na význačných polohách, ovládajících širší okolí, vznikají malá hradiště. Střední doba bronzová je zastoupena dvěma kulturami jednoho okruhu. Obě se na středočeském území ovlivňují a prostupují v širokém pásu Berounska, Kladenska a Rakovnicka. Vedle dokladů otevřených venkovských sídel jsou známy výšinné i nížinné opevněné polohy ve středních Čechách, jež jsou reprezentované opevněním na Závisti nebo ve Velimi. Během mladší a pozdní doby bronzové dochází ve středních Čechách k několikanásobným pohybům nositelů kultur popelnicových polí, reprezentovaných knovízskou (podle nálezů z výzkumu Knovízi u Slaného) a lužickou kulturou. Zdá se, že jedním z fenoménů těchto událostí byly klimatické podmínky, které se oproti předchozímu období radikálně změnily. Klima během subboreálu (1250—700 př. n. l. ) mělo být velmi suché a teplé s prudkými, přívalovými dešti. Kulturní step se začala velmi rychle rozšiřovat na úkor lesa — především doubrav a také bučin. Lesní pokryv ustoupil až o několik set výškových metrů.

V důsledku odkrytí rozsáhlých povrchů, přívalových dešťů a neschopnosti absorpce krajiny dochází k opakovaným povodním a ke značným půdním erozím. Vytvářejí se svahoviny. K další devastaci přispěly lidské aktivity, spojené s těžbou dřeva pro stavební, spotřební a výrobní účely. Vrcholu dostoupilo další ničení porostu pastvou a způsobilo první velké změny ve složení lesních porostů. Změny klimatu umožnily příslušníkům knovízské kultury využívat i vhodná místa ve středním Povltaví (Zdiměřice, Hříměždice), na Příbramsku a dalších výše položených územích středních Čech. U knovízské kultury jsou patrné snahy o vydělování jednotlivých usedlostí do samostatných hospodářských jednotek a další prvky vnitřní diferenciace společnosti. V lužické kultuře tato snaha není tak výrazná. Významným prvkem obou kultur je budování opevněných sídlišť a hradišť. Charakter osídlení je u obou kultur obdobný i v jejich následných vývojových stupních — kultuře štítarské (Štítary — dnešní část Kolína) a slezské.

Další společenský vývoj probíhá zhruba až do slovanského osídlení našich zemí v klimatickém období subatlantiku (700 př. n. l.—600 n. l. ). Podle přírodovědců mělo být podnebí oproti subboreálu zhoršené. Výsledkem změny měla být eroze půd z exponovaných poloh a jejich druhotná sedimentace v depresích. Zhruba uprostřed tohoto období dochází k částečnému ústupu volných ploch a začíná postupné zalesňování. Tento proces se zastavil až koncem subatlantiku. Z hlediska archeologického se však jeví situace poněkud jinak.
Osídlení ve starší době železné — doba halštatská až časný latén (750—370 př. n. l.) navazuje plynule na rozsah i formy předchozího osídlení i s jeho prostorovým rozrůzněním a dále se rozvíjí. Prohlubuje se struktura forem. Ve sledované oblasti pokračuje jistá odlišnost kulturních projevů daná předchozím vývojem. V mladším a závěrečném období starší doby železné, zhruba 540—370 př. n. l., se osídlení ještě zvyšuje a rozšiřuje se i mimo dosavadní hranice kulturní krajiny. Dochází víceméně ke sjednocení hmotné kultury, i když je lokálně ovlivněna jinými podněty. Vedle vesnického osídlení známe i řadu menších samostatných jednotek, které byly ohrazeny proti svému okolí a v mnohých případech byly opevněny. Jedná se o dvorce, menší a rozlehlá hradiště. Tam, kde byl na jejich plochách prováděn výzkum, byly zjištěny rozsáhlé terénní úpravy a projektovaná zástavba. S rozvojem dobývacích, hutnických a následných kovářských technik souvisejí další zásahy do přírody, i když patrně jen lokální a povrchové. Určitý podíl keramiky je vyráběn ve specializovaných dílnách. Na část její produkce byla získávána i speciální tuhová hlína. Tato surovina a finální výrobky se staly předmětem obchodu.

Následný vývoj v laténském kulturním prostředí od doby okolo 370 př. n. l. až po průběh poslední poloviny století před změnou letopočtu prochází velkými strukturálními změnami. Proměňuje se variační šířka typů osídlení předchozího období. Jsou známa vesnická osídlení tvořená shluky obytných a hospodářských staveb a také samostatné neoplocené nebo oplocené usedlosti představované dvorci — farmami. Systémová změna je dávána do spojitosti s historickými proměnami ve složení populace, danými příchodem nejprve menších skupin označovaných za historické Kelty a na našem území představovaných kmenem Bójů. S jejich komunitou je spojována výrazná intenzifikace řemeslné výroby. Rozvoj si vyžádal zvýšenou činnost při získávání surovin. Již od staršího období je známo lámání sapropelitu-švartny pro výrobu náramků. Docházelo k němu na Rakovnicku, Novostrašecku a Slánsku. Jinou prokázanou činností je rýžování zlata na středočeských řekách a potocích. Z mladších fází laténského období jsou známy lomy na surovinu a kamenické práce při výrobě ručních rotačních mlýnů (žernovů) na obilí. Využívání četných místních zdrojů povrchových i dobývaných železných rud například v povodí Loděnice a výroba železa téměř v každém venkovském sídlišti (například Mšec v okrese Rakovník a Chýně v okrese Praha-západ) znamenaly také podstatné zvýšení spotřeby dřeva, jež mělo za důsledek ještě výraznější zásahy do lesních porostů. Došlo tak k dalšímu zvětšení rozsahu bezlesé kulturní krajiny. Produkce železa dosáhla takového rozsahu, že umožnila výrobu širokého sortimentu specializovaných kovářských a dřevoobráběcích nástrojů, stavebního spojovacího materiálu, kování, prvků běžné užitné potřeby a zbraní. V zemědělství se vedle srpu a kosy objevily železné radlice, které usnadňovaly obdělávání půdy. Na kovářství navazují další pyrotechnologická řemesla. Hrnčířství produkuje dokonalé výrobky točené na kruhu a vypalované v komorových pecích. Výroba šperků používá všechny ve své době známé kovy a jejich kombinace, zná techniku na ztracenou formu, zdobení emailem. Vyrábějí se skleněné korále a náramky. Řemeslná produkce dosahuje v pozdně laténském období svého pravěkého vrcholu.

Plešivec

.
Plešivec na okraji Brd s významným hradištěm z mladší a pozdní doby bronzové.
(foto P. Mudra)


Časně maskovitá spona
.
Časně laténská maskovitá spona (Chýnov, okres Praha-západ).
(podle publikace Pravěké dějiny Čech, Praha 1978)


Spona
.
Laténská spona (Nová Ves u Kralup nad Vltavou, okres Mělník).
(podle publikace Pravěké dějiny Čech, Praha 1978)


Fáze výroby
.
Fáze výroby sapropelitových náramků.
(podle publikace Pravěké dějiny Čech, Praha 1978)


Postupný a relativně klidný, zhruba 200 let trvající vývoj uvnitř společnosti Boiohema vyústil v budování oppid (hradišť) a menších strategických bodů. K opuštění nebo k zániku oppid někdy kolem roku 20 př. n. l. patrně přispěla souhra několika faktorů. Prvním mohly být celkové změny struktury osídlení a pohyby části kmene Bójů jihovýchodním směrem, vnitřní rozepře a možné vnější napadení. Zdá se, že docházelo k poměrně značnému vylidňování krajiny a nelze vyloučit ani vliv horších klimatických podmínek. Klidná výměna obyvatelstva probíhá ve stále se zhoršujícím klimatickém období subatlantiku. Germánské obyvatelstvo, obývající českou kotlinu od 1. zhruba do konce 6. století n. l., přineslo ve skladbě a rozšíření osídlení podstatnější změny. Ve středočeském sídelním prostoru jsou obsazeny nejteplejší části území podél vodních toků. Nejsou budována hradiště a osídlení má jednotný zemědělský charakter, jenž se liší pouze způsobem umístění objektů. Část obyvatelstva se soustřeďuje do vesnických celků a část obývá samostatné a osamocené jednotky, které často tvoří téměř pravidelně rozmístěné řetězce dvorců-statků podél vodních toků nižšího řádu. Probíhá další rozvoj železářské výroby. Jsou známy celé baterie pecí, jež jsou soustředěny do výrobních okrsků. K neznámějším patří pás železáren mezi Stodůlkami a Nučicemi, kde jsou doloženy desítky pecí. Další skupina hutnických provozů je známa z východní části středních Čech. Spotřeba dřeva na výrobu uhlí spojená s výrobou železa mohla vést někdy až k totálnímu odlesnění v povodí drobnějších vodotečí, a dokonce mohla v místním měřítku vyvolat dosti dramatické ekologické problémy. Osídlení muselo ustoupit do větší vzdálenosti od vodního toku. Dokladem jsou častá souvrství povodňových hlín a rozšíření inundačního území kolem potoků.

 

 

Dvorce na oppidu Hrazany

.
Pozdně laténské dvorce na oppidu Hrazany.
(podle V. Jansové)


Germánská spona
.
Germánská spona, starší doba římská (Dobřichov-Pičhora, okres Kolín).
(podle publikace Pravěké dějiny Čech, Praha 1978)


Rekonstrukce pecí
.
Rekonstrukce železářských tavicích pecí z germánského období (Ořech, okres Praha - západ).
(podle R. Pleinera a K. Motykové)





Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR