V. Čtverák
Doba kamenná
Gravetská industrie
.
Gravetská štípaná industrie (Lubná u Rakovníka).
(podle publikace Pravěké dějiny Čech, Praha 1978)

Vývoj a změny klimatu náležejí k nejdůležitějším prvkům, které ovlivňují rozsah osídlení a činnost lidské společnosti v jednotlivých etapách jejího vývoje. Pro založení paleolitické lovecké stanice byla důležitá jiná kritéria než pro založení sídla v zemědělském období. Plocha dnešních středních Čech patří k nejrozmanitějším částem České republiky. Jižní části patří k nejstarším geologickým útvarům a naopak terény kolem Labe náležejí k nejpozději utvářeným. Je to jedno z nejbohatších území, jež dokládá materiální pozůstatky po přítomnosti člověka. Ve sledovaném prostoru se předkové dnešní populace s menšími či většími přestávkami pohybovali již zhruba před 1,8 miliony let.

Kontakt člověka s přírodou probíhá neustále již od nejstarší doby kamenné (paleolit). Jednotlivé, málo početné skupiny tehdejší populace žily kočovným kořistnickým způsobem. Potraviny získávaly lovem a sběrem stejně jako všechny ostatní potřeby tehdejšího života. Přírodní prostředí, ve kterém tehdejší lidé žili, pracovali a umírali, bylo zcela odlišné od našeho. Odehrávalo se za jiných klimatických podmínek a ve zcela jiném výškovém patře, které bylo položeno o několik desítek metrů výše, než je dnešní terénní reliéf. Zcela jiná byla i morfologie převážné části současného Středočeského kraje. Zásahy do bezprostředního okolí byly patrně omezeny jen na velmi malý prostor. Na přechodnou dobu byla plně využívána přirozeně chráněná místa, jež byla případně doplňovaná jednoduchou krycí stavbou na místech výhodných pro lov — a tedy v blízkosti tehdejší říční sítě u napajedel a tras pohybů stád zvěře. Významnou lokalitou pro období starého paleolitu, která se zachovala jen díky několikametrovému nánosu uloženin, je zejména prostor zářezu dálnice D5 na levém břehu Berounky v poloze Suchá louka v Berouně. Známou a významnou evropskou staropaleolitickou lokalitou jsou Přezletice v okrese Praha-východ.

Osídlení v obou fázích středního paleolitu, staršího zhruba 250 až 150 tisíc let př. n. l. a mladšího mezi 150 a 40 tisíci lety př. n. l., je doloženo na řadě míst kraje. Stopy po přítomnosti člověka jsou doloženy v jeskyních a pod skalními převisy (abri) Českého krasu nebo v jeho bezprostředním okolí. Stopy po obydlí pocházejí z Kladenska, Rakovnicka a z okolí Prahy. V nevlídném klimatu poslední doby ledové měla tehdejší krajina v údolí a okolí řek charakter drsné kontinentální stepi. Doklady o patrně sezonní přítomnosti našich předchůdců byly zachyceny také na Mělnicku, Mladoboleslavsku, Nymbursku a Kolínsku. Po skončení poslední doby ledové dochází k postupnému oteplování. V průběhu preboreálu a boreálu bylo vlhčeji a až o 2 °C tepleji než dnes. Převážná část území Čech se postupně pokryla smíšeným listnatým lesem. Sběrači a lovci období mezolitu (asi 8000—6000/5500 let př. n. 1. ) se museli přizpůsobit změněným přírodním podmínkám. Žili v nevelkých a patrně značně pohyblivých komunitách. Hustota osídlení byla velmi nízká, odhaduje se, že na celém území Čech nežilo více než tisíc lidí. Pro pobyt v určitém prostoru byly vyhledávány plochy, které se nalézaly v blízkosti vodního zdroje a byly snadno vysychavé a propustné s příznivým mikroklimatem a dobrým výhledem do krajiny. V Polabí jsou lokality umístěny převážně na přesypech poblíž řek, které nabízely možnost obživy rybolovem a sběrem. Jsou však známé také lokality na Kokořínsku a v Českém krasu, kde členitý terén zřejmě ideálně vyhovoval potřebám lovu. Lovecké a sběračské období pravěkého vývoje ovlivňovalo svoje okolí jen nevýznamně a přírodní prostředí se vyvíjelo samovolně. V průběhu dalšího klimatického období (atlantik 6000/5000—4000) vyvrcholil proces oteplovaní ve střední Evropě. Roční průměrná teplota byla o 1—3 °C vyšší než dnes, převládalo západní proudění a podnebí bylo poměrně vlhké — především v zimě. Vegetační období trvalo nejméně o 15 dnů déle. Příznivé klimatické podmínky vedly ke značnému rozšíření lesních porostů, v nižších polohách listnatých, ve vyšších polohách smíšených. Horní hranice lesa byla výše než dnes (o 100 až 300 m).

Rekonstrukce domu

.
Rekonstrukce dlouhého domu neolitické kultury s lineární keramikou (Bylany, okres Kutná hora).
(podle B. Soudského)
Lineární keramikaLineární keramika
.
Lineární keramika (Bylany, okres Kutná Hora)..
(podle publikace Pravěké dějiny Čech, Praha)


Vypíchaná keramika
.
Vypíchaná keramika (Bylany, okres Kutná Hora).
(podle publikace Pravěké dějiny Čech, Praha 1978)


Lengyeljská kultura
.
Lengyelská kultura (Bylany, okres Kutná Hora).
(podle publikace Pravěké dějiny Čech, Praha 1978)


Kultura poháru
.
Kultura nálevkovitých pohárů (Slánská hora, okres Kladno).
(podle publikace Pravěké dějiny Čech, Praha 1978)


V tomto klimatickém období se zcela změnila situace ve vztahu k přírodnímu prostředí. Příchodem nových populací z oblastí severního Balkánu a Karpatské kotliny s jiným způsobem obživy, jejímž základem bylo získávání potravy obděláváním dosud nedotčené země a chovem dobytka, dochází také na našem území k víceméně trvalému ovlivňování přírodního prostředí a dá se hovořit o zahájení procesu vytváření kulturní krajiny. Tento stav v principu trvá dodnes. Zemědělské populace vytvářely svoje sídlištní a hospodářské areály v blízkosti tehdejších vodních zdrojů a jimi vybrané terény musely splňovat také další podmínky. Jednalo se například o místní mikroklima, převládající vzdušné proudění, propustnost a prostupnost terénu, vhodné typy půd pro hospodaření a dostatečnou základní surovinovou bázi. Zdá se, že šlo o prospekci a kolonizaci na základě praktického průzkumu vhodnosti terénu.

Půda k obdělávání byla získávána kácením a vypalováním (žďářením) lesních porostů. Vznik nevelkých políček k pěstování kulturních plodin a jejich primitivní obdělávání dřevěným ručním nářadím vytvořilo ornici, která zastřela a zvrátila přirozený půdní vývoj. Další exploatace lesa souvisí se stavbou obydlí a vytvořením sídliště. Dřevo sloužilo ke stavbě obydlí, k výrobě nejrůznějšího nářadí a inventáře, používáno bylo i jako palivo pro vypalování keramiky. Okraje lesa byly využívány k pastevectví, které zabránilo obnově zapojených lesních porostů, způsobilo jejich ústup a vedlo k prosazování světlomilných dřevin. Ve stepních a lesostepních oblastech se začala vytvářet kulturní step. Středočeské území bylo podle dosavadních archeologických poznatků v zemědělském pravěku nerovnoměrně osídleno. Postupně bylo obsazeno rozsáhlé území v povodí všech velkých řek s výjimkou Sázavy. Jih s výše položenými, poměrně členitými partiemi ani řeky hluboko zaříznuté do okolního terénu, které vytvářely víceméně kaňonovitý charakter porušený jen menšími či většími kotlinami, pravděpodobně ve starším zemědělském pravěku neposkytovaly podmínky ani plochy, jež by byly vhodné k osídlení. Střední partie byly rovinatější s rozsáhlými plošinami a zarovnanými sedimentačními pokryvy s relativně dlouhými vodotečemi v mělkých, široce rozevřených údolích ve většině jejich toku, a tak byly ideálním prostředím pro zakládání sídel. Severní a severovýchodní část patří k nejmladšímu území ovlivněnému činností divokého Labe. Na terasách širokého údolí a na březích meandrující řeky vznikaly a samovolně nebo násilně, přírodním i lidským přičiněním zanikaly osady. Zcela svébytným útvarem jsou pískovce na Mělnicku.
S projevy lidské činnosti se setkáváme ve dvou základních formách. Jde o nemovité archeologické památky viditelné ze země, tedy převážně hradiště a pohřby pod mohylami. Viditelnými stopami mohou být i lomy a další úpravy terénu. Ostatní projevy lidské činnosti, jako jsou pozůstatky staveb domů, pracovních, zásobních a jiných prostorů, pohřebních a sakrálních projevů kultury včetně dochovaných hmotných pozůstatků, jsou skryty pod současným povrchem.

Neolitické osídlení bylo zachyceno a dokumentováno v oblasti dolní Cidliny, na Nymbursku v prostoru Mšeno — Mladá Boleslav, Čáslav — Kutná Hora, Kolín — Český Brod, Brandýs nad Labem — Praha-východ, Praha-jihovýchod, Praha-západ, Beroun, Slaný a Rakovník. Nepřekročilo však zpravidla nadmořskou výšku 400 m. K celoevropsky významným lokalitám s neolitickým osídlením náležejí Bylany u Kutné Hory. Objevují se první doklady osídlení na výšinných polohách. Příroda byla exploatována nejen pro potřeby obživy, stavby obydlí a dalších objektů, ale také pro výrobu kamenných a dřevěných nástrojů a předmětů z jiných organických látek. V prvních fázích se uvažovalo o sběru surovin k výrobě kamenných broušených nástrojů, drtidel a šperků. V pozdějším vývoji již šlo o získávání kvalitnější suroviny lámáním. Detailní studium některých oblastí naznačuje v závěrečném období neolitu a začátku eneolitického období jistý ústup nebo změnu v rozšíření a rozlohách jednotlivých sídelních areálů. Dochází ke změně struktury v prostorovém uspořádání sídel a je patrný zlom v sídelní kontinuitě. Celkový počet obyvatel Čech je pro tuto dobu odhadován na přibližně deset tisíc lidí.

Vývoj, společenské a kulturní změny v pozdní době kamenné (eneolit), 4. až 3. tisíciletí před naším letopočtem — probíhají v klimatickém období epiatlantiku (4000—1250 př. n. l. ). Období je charakterizováno relativně rychlým střídáním vlhčích a sušších výkyvů. Je nutno počítat s místními ekologickými problémy (prudší deště, snížená nasákavost, povodně). Celé období atlantiku a epiatlantiku je sedimentačně poměrně klidné, ale začínají se postupně projevovat zásadní změny v krajině, která místy nabývá parkovitý charakter. První důležitá změna uvnitř společnosti je hospodářská. Nejvýznamnější bylo využití zápřahu při obdělávání půdy orbou jednoduchými dřevěnými háky. To bylo možné pouze na pozemcích, které již byly po dlouhou dobu kultivované, zbavené kamení, kořenů stromů a keřů, nebo přímo na opuštěných plochách sídlišť „zkulturněných a obohacených“ rozkladem organických látek. Obdělávaná pole se vymezovala trvaleji a vytvářely se poměrně stabilní sídelní areály s plošně vymezenými funkcemi jednotlivých článků struktury — sídliště, pole a pohřebiště. Možnost obdělávat větší plochy mohla být zároveň příležitostí k novému uspořádání osídlení na místech, která se dosud pro stavby obydlí neužívala.
Novým prvkem je prospektorská činnost při vyhledávání rud a s ní spojená hutnická a slévačská řemeslná dovednost. Tato činnost na sebe vázala další změny v krajině. Jednalo se především o zvýšenou těžbu dřeva a jeho použití při pyrotechnologických procesech. Jiným prvkem těchto nových tendencí byla malá opevněná výšinná sídliště, jež svědčí o vzniku složitějších struktur uspořádání a řízení společnosti. S tímto relativně novým typem osídlení souvisí i další rozšíření vlivu člověka na jeho okolí. Opět se zvýšila potřeba dřeva a docházelo k výrazným úpravám v terénu tím, že byly hloubeny příkopy a přemisťována zemina na fortifikace a jiné stavební aktivity. Došlo ke změně staroeneolitického modelu volných sídlišť. V mladším eneolitu se u některých kulturních skupin uvažuje o méně stabilním, nebo dokonce o mobilním sídlištním projevu. V eneolitu se stává významným širší území kolem Labe, podél jehož toku se setkávají a vzájemně se ovlivňují různé kulturní proudy. Jedním z dokladů je megalitická stavba v Nymburce. V celém průběhu mladší a pozdní doby kamenné je tedy možné rozeznat tři etapy vztahu k přírodnímu prostředí — neolitickou s koncentrovaným seskupením osídlení, staroeneolitickou s volnějším seskupením sídlišť a pozdně eneolitickou. Někdy v průběhu, ale spíše ke konci eneolitu dochází k částečnému porušení ekologické rovnováhy.

.
Hradiště Radim a novodobé úpravy terénu (Radim, okres Kolín).
(foto P. Mudra)


Hradiště Radim


Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR