Ekologické fenomény
 

Pestrost a bohatství květeny i drobné zvířeny středočeské oblasti podstatně zvyšuje poměrně značné zastoupení tzv. ekologických fenoménů, což jsou soubory vyhraněných procesů a stanovišť s charakteristickými společenstvy rostlin a živočichů, které jsou podmíněné horninovým prostředím a reliéfem v určitých vymezených okrscích, a které se proto svou bohatou přírodou nápadně liší od okolní krajiny. Všechny ekofenomény zvyšují různorodost druhového složení tím, že umožňují současnou existenci druhů velmi odlišných až protikladných nároků a podstatně zpestřují charakter krajiny. Projevují se v říčních kaňonech, na vrcholech kopců nebo v okrscích budovaných horninami extrémních vlastností, jako jsou vápence nebo kvádrové pískovce.


Závěrem je ještě třeba zdůraznit skutečnost, že zmíněná říční údolí, která se ze všech stran sbíhají do středu Čech, představují cesty — biokoridory, jimiž se oběma směry šířili mezi různým kraji českých zemí živočichové i rostliny. Třeba ještěrka zelená nebo mochna písečná proti proudu do chladnějších oblastí, zatímco udatna lesní nebo plž aksamítka plochá (Causa holosericea) naopak po proudu do krajin suchých a teplých. Střední Čechy tak představují uzlový bod, do něhož se sbíhají cesty ze všech oblastí Čech, a podmiňují tak bohatství přírodních hodnot, jaké bychom zde na první pohled neočekávali.

.
Příklady říčního fenoménu – vstup Vltavy do Pražské kotliny u Závisti.
(foto P. Mudra)


Vstup Vltavy

Říční ekofenomén
Je vyvinut v kaňonovitých údolích větších řek, především Vltavy, Berounky a Sázavy, kde se na strmých srázech obrácených k různým světovým stranám plně uplatňuje složení rozmanitých hornin, jejichž výchozy nejsou zastřeny zvětralinami jako na okolních náhorních plošinách. Významné jsou mohutné sutě a často i bezlesé volné droliny se zvláštním mikroklimatem. Pestré je i místní klima říčního údolí, které se projevuje zejména protikladem mezi chladnými inverzními roklemi a severními srázy na jedné straně a okrajovými slunnými hranami a k jihu spadajícími stěnami na straně druhé. V bezprostředním sousedství se zde proto setkávají jak druhy teplomilné (třeba ještěrka zelená), tak relikty ze starších chladnějších dob, například lomikámen vždyživý a trsnatý a podobně i druhy vázané na různé substráty, jako vápnomilná pěchava vedle vřesu. Údolím se šíří i některé podhorské druhy, na Vltavě třeba šalvěj lepkavá. Na říční fenomén se váže i velká část výskytu tisu v České republice.

.
Příklady říčního fenoménu – skály Radouče nad Jizerou, významná lokalita teplomilných druhů s jediným výskytem devaterky poléhavé v Čechách.
(foto P. Mudra)


skály Radouče

Krasový ekofenomén
Členité skalnaté terény s kamenitými srázy obnažují přečetné výchozy vápencového podkladu od mohutných stěn po drobné skalky a škrapy, takže se zde v plné míře uplatňuje nejen extrémní chemismus substrátu, ale i jemné mikroklimatické rozdíly, což mimořádným způsobem zvyšuje stanovištní rozmanitost (diverzitu) a poskytuje vhodné životní podmínky mnoha druhům rostlin i drobných živočichů, kteří se mimo krasový terén nevyskytují, jako jsou včelník rakouský a devaterníček šedý nebo plži ovsenka (Chondrina avenacea) a kuželovka (Pyramidula pusilla). V Čechách je krasový fenomén vázán jen na Český kras, kde se navíc kombinuje i s říčním fenoménem na Berounce a Kačáku, takže tato oblast představuje po stránce floristické i faunistické jedno z nejbohatších území v českých zemích.

.
Příklady vrcholového fenoménu: Jouglovka na Křivoklátsku.
(foto P. Mudra)


Jouglovka

Vrcholový ekofenomén
Stanovištní pestrost podmiňují čerstvé výchozy různých hornin, často v podobě skalek a sutí v exponované poloze s orientací k různým světovým stranám. Nejvýrazněji je vrcholový ekofenomén vyvinut v jižní části Křivoklátska, kde na vrcholech najdeme nejen nejpestřejší soubor dřevin od borovice po muk a břek, ale i přirozené bezlesí – travnaté křivoklátské pleše.

.
Příklady vrcholového fenoménu: vrcholové skály Trubínského vrchu se vzácnými skalními druhy.
(foto P. Mudra)


Vrcholové skály

Pískovcový ekofenomén
Je podmíněn velmi chudým propustným podkladem kvádrových pískovců i neobyčejnou členitostí terénu s celými sítěmi úzkých roklí až skalních měst, kde se střídají stinné a velmi chladné polohy se suchými slunnými stanovišti při vrcholech skal. To pak vytváří osobité krajinné kouzlo Polomených hor a Českého ráje, kde chudý podklad místy vyrovnávají polohy vápnitých pískovců a spraší. Vody, které se ztrácejí v propustné pískovcové tabuli, vycházejí na povrch v některých velkých údolích – dolech, kde se díky nim vyvinul zvláštní typ močálů s reliktní faunou.

.
Příklady vrcholového fenoménu: vrcholová pleš na Vysokém Toku na Křivoklátsku.
(foto P. Mudra)


vrcholová pleš




Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR