V. Ložek
Biozóny středních Čech
 

České země leží v zóně listnatých a smíšených lesů mírného pásma střední Evropy. Tento typ vegetace i příslušné fauny převládá také na většině plochy středočeské oblasti, především ve středních polohách v nadmořské výšce 300—750 m s ročním průměrem srážek mezi 550—750 mm a teplotou 6—7,5 °C. Jeho květena i zvířena se skládají zejména z běžných středoevropských, evropských a popřípadě eurasijských nebo holarktických druhů a krajina má převážně ráz mozaiky různě velkých lesů, polí a svěžích luk. Z tohoto průměru se na jedné straně vymykají okrsky teplomilné i suchomilné vegetace s řadou druhů, jejichž těžiště výskytu leží dále na jihu, jihovýchodě až východě Evropy, na druhé pak oblast horské vegetace typická výskytem řady druhů vázaných na vlhčí a chladnější podnebí i nepřítomností druhů s vyššími nároky na teplotu. To je základní dělení odpovídající mezofytiku, termofytiku a oreofytiku regionálního fytogeografického členění. V podrobnostech však najdeme dlouhou řadu místních výjimek a specifik podmíněných geologickým podkladem a reliéfem terénu, odchylkami podnebí i dlouhodobými vlivy lidského hospodářství.

.
Skály v kaňonu Berounky pod Tetínem v Českém krasu.
(foto P. Mudra)


Skály v kaňonu

Pestrost přírody středních Čech do velké míry podmiňuje značný rozsah rostlinných i živočišných teplomilných společenstev, která nacházejí vhodné prostředí v nížinách a nižších pahorkatinách v suché střední a především severozápadní části regionu. Rostou zde teplomilné dřeviny jako jihoevropský dub šipák nebo dřín, bohatě je zastoupena flóra i fauna skalních i drnových stepí s nápadnými druhy, jako jsou hlaváček jarní, koniklece, kavyly, třemdava bílá nebo ještěrka zelená. Navíc je zde řada drobných bezobratlých a méně nápadných rostlin, jako je třeba ostřice nízká, devaterníček šedý nebo celá řada kozinců. Celá tato oblast je poměrně různorodá, neboť jednak jde o teplé slunné skály a kamenité stráně pokryté pestrou flórou skalních stepí a rozvolněných zakrslých doubrav včetně xerotermních křovin, jednak o suché meze a stráňky na úživných hlubokých podkladech, jako jsou spraše nebo křídové slíny uprostřed dávno odlesněné krajiny, jež je zemědělsky ­využívána už od příchodu prvních rolníků před sedmi tisíciletími. Nacházíme zde řadu druhů, které u nás dosahují své severní nebo západní hranice, jako třeba len žlutý, devaterku poléhavou nebo kozinec rakouský, z drobné fauny například plže páskovku žíhanou nebo drobničku jižní. Daleko méně druhů proniká z jihozápadu, aby právě ve středních Čechách dosáhly své východní hranice — bělozářka liliovitá nebo hvozdík sivý. Jak půdní poměry — exkláva černozemí — tak převaha východních prvků flóry i fauny dokládají, že vnitročeská xerotermní oblast je především daleko k severozápadu vysunutým ostrovem stepní a xerotermní zóny východní a jihovýchodní Evropy. Rostou zde i vzácné druhy, jejichž hlavní areál leží daleko na východě v severnější Asii, jako je česnek tuhý. Řada z těchto druhů se nápadně soustřeďuje v západní polovině středních Čech, která je podstatně sušší než krajina na východ od Vltavy. Příkladem jsou trýzel škardolistý, locika vytrvalá, muk dunajský a do značné míry i skalník celokrajný a tařice skalní nebo drobní plži zrnovky Pupilla triplicataPupilla sterri.
.
Jeden z buližníkových kamýků na Křivoklátsku.
(foto P. Mudra)


Jeden z kamýků

Jak jsme se již zmínili, ve středních Čechách se nachází i okrsek horské přírody, který zaujímá nejvyšší část vysokých Brd. Jeho zvláštní ráz podmiňuje nejen nadmořská výška (700—865 m), která mírně převyšuje i nejvyšší body Českomoravské vysočiny, ale i mimořádně chudý podklad odolných křemenných pískovců a slepenců kambrického útvaru. Půdy Brd jsou proto na živiny velice chudé a navíc jsou kamenité až balvanité, takže se zde odedávna zachoval les a nevznikala tu žádná sídliště. Původní lesy, v nichž kdysi převažoval buk místy smíšený s jedlí, zatímco smrk zaujímal hlavně inverzní zamokřené polohy, dnes z velké části nahradily smrkové monokultury, čímž je horský ráz ještě více zdůrazněn. Jsou zde i menší rašeliniště a setkáváme se i s některými horskými druhy, jako je dřípatka (Soldanella montana), která sem zasahuje přes Šumavu z Alp. Podobně i drobná fauna zahrnuje některé druhy jinak rozšířené jen v pohraničních horách, třeba polonahého plže slimáčníka horského (Semilimax kotulae) nebo boreomontánní druh pavouka slíďáka ostnonohého.
.
Padrťské rybníky v Brdech, enkláva horských společenstev ve středních Čechách.
(foto P. Mudra)


Padrťské rybníky


Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR