J. Buchar
Bezobratlí
SuchomilkaSuchomilka
.
Suchomilka (Xerolenta obvia), plž obývající xerotermní svahy českých nížin a pahorkatin.
(foto J. Brabenec)

Od dob slovutného Darwina zoologové počínají výčet živočichů od těch, kteří mají tělo tvořeno jedinou buňkou, až po ty, jejichž samotný mozek je tvořen miliardami buněk. Pokud ponecháme stranou mořskou faunu, tak na území středních Čech jsou zastoupeny skoro všechny velké skupiny živočichů. Žel velká část z nich je zcela ukryta před zraky lidí, a to buď proto, že mají mikroskopické rozměry, nebo proto, že žijí velice skrytým způsobem života (obyvatelé půdy či paraziti žijící v tělech ostatních živočichů). Podle výše uvedeného postupu začneme s prvoky. Těch žije na území Středočeského kraje několik set druhů. Pomineme-li skupiny málo probádané a všechny prvoky parazitické, zbudou nám kořenonožci a nálevníci, kteří ve značném počtu druhů obývají zdejší potoky a lesní tůňky, ale i řeky a rybníky. Snadno se o tom můžeme přesvědčit, když kápneme pod mikroskop trochu detritu usazeného na ponořených rostlinách při břehu potoka.

Mnoho prvoků se živí bakteriemi (jejich přítomnost ve vzorku bezpečně indikuje, že příslušná voda není pitná) a oni sami pak slouží jako potrava jen o málo větším dravcům z řad mnohobuněčných živočichů. Tím začíná známý potravní řetězec, vedoucí od bakterií až po těla ryb, které s oblibou konzumujeme.

Nejníže stojící mnohobuněční živočichové ještě nemají vyvinutou centrální nervovou soustavu, která by byla koordinována mozkem, a přesto na území našeho kraje úspěšně přežívají. Jsou to jednak houby, které tvoří nepravidelné nárosty na předmětech ve vodě, a jednak nezmaři a krásná medúzka sladkovodní, jež reprezentuje žahavce.

Mozek, ovšem velice jednoduchý, mají ploštěnci, hlísti a vířníci, což odpovídá celkové jednoduché stavbě jejich těl. Pokud jde o ploštěnce, můžeme v každém čistém potoce bez saponátů, kde je dostatek plochých kamenů, nalézt ploštěnku potoční. Stačí si prohlédnout několik kamenů vyzdvižených ze Zahořanského potoka, který se u Davle vlévá do Vltavy, a zcela určitě ji tam nalezneme. Patří mezi naše největší ploštěnky (2 cm, většina ostatních je mikroskopických rozměrů). Ovšem parazitičtí ploštěnci z těl našich obratlovců (tasemnice, motolice) mohou dosahovat mnohem větších rozměrů.

.
Listonoh letní (Triops cancriformis). Tento korýš žije v dočasně zavodněných tůňkách po letních lijácích, dorůstá délky až přes 5 cm.
(archiv ochrany přírody)


 

 

Stepník rudý
.
Stepník rudý (Eresus cinnaberinus). Pestře zbarveného samce je možno vidět na osluněných místech od konce srpna do října v celé poberounské oblasti.
(foto J. Buchara)


Ploštice
.
Ploštice z čeledi síťnatkovitých (Galeatus spinifrons).
(foto J. Křeček)


Brouk Sisyphus
.
Brouk Sisyphus schaefferi, který žije velice vzácně i ve středních Čechách. Zadníma nohama dokáže valit kuličku hnoje podobně jako cizokrajní vrubouni.
(foto J. Křeček)


Listonoh letní

Všudypřítomní hlísti jsou zvláště hojní v půdě (více než milion na 1 m čtvereční). Přes nepatrné rozměry hrají významnou úlohu při zajišťování úrodnosti půdy jako ostatně naprostá většina půdních živočichů. Vzhled hlístů, ať už jde o saprofágy, škůdce na polních plodinách nebo o dravce či o parazity, je natolik jednotný, že to vzbuzuje údiv. Opět i zde jsou největšími zástupci paraziti. Škrkavka dětská měří až 40 cm.

Zcela zvláštní svět představují vířníci. Žijí v obrovských masách a velikém počtu druhů především v planktonu našich rybníků. Nalezneme je však i v půdě, a dokonce i v mechu, který roste na skalách a stromech. V jeho „polštářích“ jsou však aktivní jen po dešti. Jakmile mech vyschne, vířníci upadnou do zvláštního klidového stavu, kterému se říká anabióza. Z té je opět vysvobodí až nová dávka dešťové vody.

Mezi nejvyspělejší skupiny živočichů náležejí kroužkovci, měkkýši, členovci a obratlovci. Z kroužkovců jsou nejlépe známy žížaly. Na jednom hektaru louky jich žije přibližně tolik, kolik činí hmotnost dobytka, kterou vegetace z této louky uživí. Mnoho druhů kroužkovců žije i ve vodním prostředí. Na rozdíl od žížaly mívají i oči.

Pokud jde o měkkýše, žije ve Středočeském kraji kromě všeobecně známého hlemýždě zahradního a škeble rybniční více než sto dalších druhů. Většinou žijí buď přímo ve vodě, nebo alespoň ve vlhku. Některé ale vysloveně preferují velice suché a teplé biotopy. U většiny je velice dobře známé jejich zeměpisné rozšíření.

Největší druhové bohatství připadá na členovce. Stěží by bylo možné vypracovat aktuální seznam zdejších druhů. Lze však předpokládat, že by překročil deset tisíc. Většinu členovců tvoří hmyz, ale u mnoha jeho skupin není znám výskyt jejich jednotlivých druhů. Totéž platí o roztočích, kterých žije na území České republiky nejméně dva tisíce druhů. Lépe jsme informování pouze o některých skupinách hmyzu (například střevlíkovití, denní motýli) a dále o pavoucích a o korýších.

.
Ploskoroh pestrý, vzácný obyvatel Českého krasu.
(foto M. Rieger)


Lišaj-housenka Lišaj-motýl
.
Lišaj pryšcový: motýl a housenka. Tento motýl se stal v druhé polovině minulého století velice vzácným.
(foto J. Pavlásek)


Ploskoroh pestrý

Hospodářský význam členovců je obrovský. Zejména jej lze vidět v udržování ekologické rovnováhy. Pomáhá tomu fakt, že členovců je velké množství. Každé narušení ekologické rovnováhy ze strany lidské společnosti vede ve svých důsledcích k řetězové reakci, jež nakonec neprospívá ani člověku samotnému, ať již začneme masově používat jedovaté insekticidy nebo lehkovážně zmenšíme dnes již většinou chráněná území, kde na našich polních kulturách přežívají přirození nepřátelé škůdců. Kromě toho tvoří členovci výraznou složku půdní fauny a jsou přirozenými opylovači ovocných stromů a dalších plodin. Důležitá funkce dobře známých skupin členovců se ukázala při hodnocení stavu a vývoje přírodních poměrů. K tomu mohou sloužit mimo jiné i četné druhy pavouků. Například takové stepi, kde se pravidelně vyskytuje stepník rudý, skákavka rudopásá, teplomil čtyřskvrnný a skálovka velká, mají vysokou kvalitu. Vynikajícím svědectvím pro přírodu Křivoklátska je například výskyt slíďáka Arctosa maculata na jediné tamní lokalitě na břehu Berounky.


Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR