Lesní oblasti
Střevíčník pantoflíček
.
Střevíčník pantoflíček, druh vápnomilných bučin ve Džbánu.
(foto P. Mudra)


Ve středních Čechách vedl historický vývoj společnosti s využíváním území k tomu, že Středočeský kraj je nejméně lesnatou oblastí v České republice.

Rozmístění lesů na území kraje je značně nerovnoměrné. Minimální lesnatost je v oblastech úrodných zemědělských půd — Polabí, Pojizeří, Slánsko. Naproti nim lze postavit rozsáhlé lesní celky Křivoklátska a Brd i oblasti s krajinou, kde se ve vyvážených poměrech střídají lesy, pole a louky, jak je tomu na Benešovsku, Příbramsku, ve středním Povltaví a Posázaví. Rozmanitost lesního porostu je vyjádřena i tím, že na jeho území leží osm přírodních lesních oblastí. Každá přírodní lesní oblast je jedinečná nejen svými přírodními poměry geografickými, geologickými, pedologickými a klimatickými, ale také svým antropogenně ovlivněným historickým vývojem. Proto je srozumitelnější podávat konkrétnější informace o lesích středních Čech odděleně v rámci jednotlivých přírodních lesních oblastí.

Skalní step

.
Skalní step v Císařské rokli v Českém krasu.
(foto P. Mudra)
Plošně největší lesní oblastí Čech je Středočeská pahorkatina, do které patří lesy jižní části Středočeského kraje. Jedná se o pahorkatinu s rozdrobenými lesy, charakteristické jsou hluboce zaříznuté kaňony Vltavy a Sázavy i jejich přítoků. Osídlení pahorkatiny vedlo k tomu, že les zůstával jen na půdách nevhodných pro zemědělství. Značný vliv na lesy měl rozvoj sklářství na Sázavsku a jeho potřeba dřeva. Ve Středočeské pahorkatině převládají lesní vegetační stupně dubobukový a bukodubový. K původním dřevinám vedle převažujícího buku patří dub, jedle, habr, lípa a javor. Současná skladba dřevin je z 85 % tvořena jehličnany, i když v původní skladbě jich bylo jen 12 %. Zvlášť výrazné je 52% zastoupení smrku, ačkoli je zde téměř zcela nepůvodní. Smíšené porosty listnatých dřevin se nacházejí většinou v extrémních polohách a zde také je většina lesních přírodních rezervací, například Drbákov. Velkoplošnou lesní rezervací jsou tu Voděradské bučiny. Chráněná krajinná oblast Blaník s 30% lesnatostí představuje ochranu zbytků bukových porostů především ve vrcholových částech Velkého a Malého Blaníka. Výhledově by při hospodaření mělo postupně docházet k obnovám listnatých porostů na úkor smrkových a borových monokultur.
.
Hadcový bor u Dolních Kralovic.
(foto P. Mudra)
Hadcový bor

Další významnou lesní oblastí je Polabí. Zahrnuje úvaly při Labi, přináleží k ní i Pražská kotlina s malou rozlohou lesů, Nymburská kotlina, Mělnická kotlina s vátými písky a křídová tabule Perucká. V šíři 2—20 km se na usazeninách Labe nacházejí lužní lesy s mrtvými až zanesenými rameny. Typickým útvarem jsou vápnité slatiny-černavy, které můžeme nalézt například v rezervaci Hrabanovská černava. Ukázkou přírodě blízkých zásahů do lesních ekosystémů může být současný stav rezervace Libický luh. Nyní se zde nachází tvrdý luh, který je genovou základnou. Z hospodářských záznamů je však známo, že tento luh vznikl na území pařezin s dřevinami nevalné kvality. Převod pařezin v této oblasti se začal plánovat již koncem 18. století a převody se děly na holinách zakládáním dubových kultur se současným polařením, které bránilo zabuřenění. Polabí je přes velkou rozlohu oblast málo lesnatá, asi 50 % lesů leží na říčních terasách. Z toho 30 % činí doubravy, v okrajích je zastoupen vegetační stupeň bukodubový, lužních lesů zbylo jen asi 5 %.

Málo vyhraněnou lesní oblastí je Kladenská pahorkatina se Džbánem a Rakovnickou kotlinou. Převládají jílovité a písčité horniny permokarbonu překryté křídovými pískovci a opukami. Celá oblast je tvořena z křídových hornin a rozbrázděna hlubokými údolími potoků. V lesních společenstvech dominují kyselé bukové doubravy a dubové bučiny. Z dřevin přirozeně převládal se 45 % dub, se 35 % buk a s 9 % příměs borovice. Dnešní porosty jsou složeny ze 35 % smrků a 46 % borovic, přičemž listnaté dřeviny tvoří pouze 14 %. V oblasti je na lesních plochách i několik menších rezervací, jako například Bilichovské údolí a Pochválovská stráň.

.
Acidofilní teplomilná doubrava nad Vlta­vou ve Svatojanských proudech.
(foto P. Mudra)
Acidofilní doubrava

Přírodní lesní oblast Křivoklátsko a Český Kras patří k lesnicky nejzajímavějším částem středních Čech. Postavení těchto lesů na Křivoklátsku bylo historicky významné, protože se zde konaly hony českých králů. Tomu odpovídal i vývoj osídlení, kdy obživu obyvatel poskytoval primárně les, a nikoli zemědělství. V této oblasti, která byla i špatně dostupná, se část dříví využívala pro pálení dřevěného uhlí. Smrk a borovice začaly nahrazovat původní dubové a bukové porosty až na konci 19. století. 40 % plochy zaujímá lesní vegetační stupeň dubobukový a 22 % lesní vegetační stupeň bukodubový. Nejzachovalejší skladba lesů Křivoklátska je ve střední části v polesích Kouřímec a Dřevíč. Ty také tvoří jádro chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, ve které je dnes chráněno zvláště cenné území listnatých lesů v suché pahorkatině. Dnes je díky činnosti správy CHKO Křivoklátsko shromážděno obrovské množství údajů, jež vypovídají o stavu přírodních ekosystémů a jejich současném vývoji. Křivoklátské lesy jsou jedinečné i svým dnešním významem pro výchovu a vzdělávání dalších generací přírodovědců, lesníků a ostatních profesí. Z lesnického hlediska jsou zajímavé i výsledky hrazení bystřin prováděné asi před sto lety, které umožnily kvalitní zalesnění devastovaných nelesních půd.

Vedle Křivoklátska je velmi významnou oblastí (ač malého plošného rozsahu) území Českého krasu. Zde sídlil již pravěký člověk a byla to jediná pahorkatina, která byla kultivovaná již od mladší doby kamenné. Českému krasu dává ráz především geologický podklad vápenců a břidlic. Lidské osídlení a geologický podklad vývoj lesa významně ovlivnily. Lesní půdy byly pod tlakem zemědělského využívání devastovány a s nimi i lesní porosty. Nejrozšířenějšími lesními společenstvy jsou habrové doubravy s bohatým keřovým patrem. Mezi nejzajímavější patří teplomilné háje — šípákové doubravy. Současný stav porostů je ovlivněn výsadbou nepůvodních dřevin (borovice černá), těžbou vápenců a turistikou. Chráněná krajinná oblast Český kras je jednou z nejnavštěvovanějších oblastí proto, že je snadno dostupná z hlavního města. V chráněných územích by však mělo v budoucnosti dojít k rekonstrukci porostů s nepůvodními dřevinami.

Další lesní oblast Brdská vrchovina je poměrně malá, ve středních Čechách však zcela ojedinělá, protože se jedná v podstatě o jediné vnitrozemské pohoří s vrcholy přes 800 m. n. m. Podloží je tvořeno především chudými slepenci a křemenci a půdy jsou z velké části oglejené. Centrum oblasti je téměř bez osídlení, k čemuž ve 20. století přispělo i zřízení uzavřených vojenských prostorů. Původní jedlové bučiny a jedliny byly postupně přeměněny ve smrčiny. Vyskytují se zde i přechodové rašeliny s podmáčenou smrčinou. Zachovalé bukové porosty jsou dnes chráněny v rezervacích, například v Getsemance a Na skalách.
.
Roklinový les s bukem na žulovém balvaništi ve Vlčí rokli v Hornopožárských lesích.
(foto P. Mudra)
Roklinový les

Na jihovýchodě kraje je to Českomoravská vrchovina. Na jihozápadě pak velmi okrajově předhoří Šumavy a Novohradských hor. Na severu Český ráj, Severočeská pískovcová plošina a Kokořínský labyrint, kde je zřízena chráněná krajinná oblast Kokořínsko. Na chudých pískovcových plochách převládají bory a kyselá společenstva bukodubového až jedlobukového vegetačního stupně. Podobně je tomu i v další chráněné krajinné oblasti — Českém ráji. Je to typická oblast reliktních borů. Charakteristickým geologickým útvarem jsou stěny kvádrových pískovců na okrajích plošin, například v Drábských světničkách u Mnichova Hradiště.


Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR