J. Kubíková
Bohatství středočeské flóry
 

Střední Čechy leží na místě, které je jedinečné pro rozvoj velice rozdílné vegetace a druhově bohaté květeny. Hlavními důvody pro tuto jedinečnost jsou:

  • poloha ve skutečném středu Čech, ale i ve středu Evropy — je odtud stejně daleko ke třem mořím — Severnímu, Baltickému a Jaderskému
  • velká rozmanitost hornin, pokryvných útvarů a na nich vzniklých půd
  • klimatické rozhraní, které vymezuje hranici mezi termofytikem (teplou a suchou oblastí) a mezofytikem (mírně teplou a mírně vlhkou oblastí), v nejvyšších polohách Brd s výjimečným přesahem do oreofytika (chladné a vlhké oblasti)
  • říční kaňony řek Vltavy, Berounky a Sázavy a mnoho jejich levostranných a pravostranných přítoků a široká niva Labe a Jizery s mnoha mrtvými rameny a tůněmi
. 
Měsíčnice vytrvalá lemuje potoky ve stinných údolích na Křivoklátsku.
(foto P. Prokůpek)

Měsíčnice vytrvalá

Střední Čechy sestávají z rozlehlých plošin v planárním stupni, které jsou lemovány členitými vrchovinami, z nichž nejvyšší jsou Brdy, dosahující přes 800 m n. m. Tato převážně chráněná poloha má význam pro šíření a uchycení mnoha druhů rostlin, které probíhalo kontinuálně v minulosti, zejména během vícenásobných výkyvů klimatu ve čtvrtohorách, a pokračuje neustále až do dnešní doby. Oblast středních Čech ležela totiž již mimo dosah zalednění i v maximu ledových dob, kdy pevninský ledovec zasahoval až k Ostravě a na úpatí Jizerských hor. Mohla zde být proto refugia různých odolných druhů, které v tomto území přežívaly a pak se dále šířily. Během oteplování klimatu v postglaciálu sem různými směry ze svých refugií v západním a východním Středomoří a při Černém moři pronikaly teplomilné druhy. Jedna cesta vedla od jihovýchodu podél Dunaje a po překonání nevysokého hřbetu mezi Šumavou a Novohradskými horami podél Vltavy. Teplomilné druhy mohly pro vstup do české kotliny využít i jiné „brány“ mezi pohořími, například ve směru ze severu údolí Labe mezi Drážďany a Litoměřicemi (tzv. Porta Bohemica), ve směru z východu Zemskou bránu podél údolí Divoké Orlice nebo údolí Ohře a nížiny u Chebu ve směru ze západu. Tyto migrace byly různého stáří — při rozšíření nových druhů některé dříve hojné druhy ustupovaly, zatímco jiné se přizpůsobovaly vzrůstající konkurenci.



Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR