Vltava
Skalisko ve Svat. proudech
.
Skalisko ve Svatojanských proudech podle Eckerta (asi 1910), dnes zatopeno štěchovickou přehradou.

Hydrologickou dominantou Středočeského kraje je levostranný přítok Labe — řeka Vltava, která je také nejdelší řekou na našem území (430,2 km). V místě, kde ústí do Labe, je plocha jejího povodí 28 090 km2 a průměrný průtok 149,96 m3/s, zatímco Labe v tomtéž místě má jen 98 m3/s (viz tabulka). Pramení na Šumavě 1,5 km jihovýchodně od Černé hory ve výšce 1 172 m n. m. Na území Středočeského kraje se dostává v místech Orlické přehrady, odkud směřuje víceméně severně až k ústí do Labe u Mělníka.

Přestože řetězec přehrad (viz níže) změnil krajinný charakter zvláště středního toku Vltavy, v němž prudce tekoucí voda s četnými peřejemi (například 8 km dlouhé Svatojánské proudy v meandru mezi Rabyní a Štěchovicemi) ustoupila vzduté jezerní hladině, řeka i dnes protéká kaňonovitým údolím, jež je lemováno četnými skalními útvary.

Vzdutí Slapské přehrady

.
Vzdutí Slapské přehrady zcela změnilo tvářnost střední Vltavy a dalo vzniknout řadě rekreačních objektů.
(foto P. Mudra)


Přehled osmi největších povodní v Praze od r. 1825
 
datum    maximum (m3/s)
13. 8. 2002 5 200–5 400
29. 3. 1845 4 500
4. 9. 1890 3 975
2. 2. 1862 3 850
26. 5. 1872 3 330
15. 3. 1940 3 245
10. 7. 1954 2 920
1. 3. 1830 2 840
9. 4. 1900 2 770
19. 2. 1876 2 674

Hydrologicky sledované
minimální průtoky v Praze od r. 1851
datum    minimum(m3/s)
27. 8. 1904 11,5
9. 8. 1911 13,0
26. 8. 1947 15,0
11. 1. 1954 15,0
6. 12. 1871 15,2
1. 1. 1875 16,0
8. 1. 1901 16,0
2. 9. 1935 16,0

Vltava nemá mezi našimi řekami konkurenta, který by se jí vyrovnal co do počtu a různorodosti vodních staveb. Patří sem řada jezů, objektů pro plavbu, postavených na přelomu 19. a 20. stol. v úseku Praha—Mělník (zdymadla), a zejména velká vodní díla tzv. Vltavské kaskády, z nichž nejstarší je Vranská přehrada. Její stavba byla zahájena v r. 1930 a dokončena v r. 1935, vzdutí dosahuje 12 km proti proudu Vltavy k jejímu soutoku se Sázavou. Na ni navazuje Štěchovická přehrada, jejíž 7 km dlouhé vzdutí hladiny sahá až po hráz Slapské přehrady, dokončené v roce 1955. Slapské jezero, zasahující hluboko do bočních údolí četnými zálivy a poloostrovy a dlouhé přes 40 km, sahá až k přehradě Kamýk, která tvoří vodohospodářský celek s Orlickou přehradou. Orlická přehrada vzdouvá vody Vltavy v délce přes 60 km až k Týnu nad Vltavou a je největší v České republice, co se týče výšky hráze a objemu nadržené vody. Vybrané parametry nádrží jsou uvedeny v přiložené tabulce, kde najdete i schéma nádrží.

Dalším vltavským fenoménem, který stojí za zmínku, jsou četné povodně (zvláště z minulosti) a s nimi spojené nejstarší pozorování vodních stavů u nás (v příloze tabulky maxim a minim).

Je známo, že výška hladiny řeky v Praze byla nejprve odměřovaná od kamenné vousaté hlavy, tzv. Bradáče, který se nachází na pravém břehu těsně pod Karlovým mostem. Katastrofální vody byly hodnoceny podle výšky, do které se voda u Bradáče dostala. Ve Starých letopisech českých z dob vlády Jiřího z Poděbrad se například píše: „Když voda k Bradáčovým vousům dosahuje, tu ona Pražanům až po krk teče, a když Bradáčovi do huby teče, tu Pražany z bytů vyhání.“ První řádnou pozorovací vodočetnou stanici v Praze zřídila městská správa v r. 1825 na pravém břehu u Staroměstských mlýnů. Tento rok můžeme tedy považovat za mezník v záznamech o povodních, neboť od něj — jak už bylo výše zmíněno — jsou vodní stavy na Vltavě pravidelně sledovány a je počítáno průtočné množství řeky, což nám z hydrologického hlediska umožňuje srovnávat jednotlivé povodně. V současné době slouží ke komplexní charakteristice průtokového režimu řeky Vltavy limnigrafická stanice na levém břehu v Praze-Chuchli.

Povodně byly na Vltavě obávané už od pradávna. Z historických pramenů je známo, že od r. 819 do r. 1825 se vyskytlo 45 významnější povodní. Přehled povodní od r. 1825 — stejně jako extrémně malé průtoky — jsou uvedeny v přiložených tabulkách. Výstavbou a manipulací na Vltavské kaskádě došlo ke změně přirozeného režimu toku a s ním spojených extrémů. Povodeň v srpnu 2002 však ukázala, že skutečně velké objemy srážek v povodí nemohou vltavské přehrady zadržet.

Vltava v úseku mezi ústím Otavy a ústím Sázavy nepřibírá větší přítoky, což je způsobeno jejím geologickým vývojem. Z levé strany je větším přítokem teprve Kocába (plocha povodí 313 km2, průtok v ústí 0,62 km2), jež teče od Nového Knína malebným údolím a do Vltavy ústí u Štěchovic. V popisovaném území přijímá z dalších přítoků (kromě Berounky) řadu menších potoků, mezi něž patří přítoky Dalejský, Únětický, Zákolanský, Knovízský, jenž ústí do Vltavy v Kralupech, či Bakovský. Na levém břehu Vltavy je i řada rybníků (okolí Dobříše a Staré Huti, na přítocích z Kladenské tabule a Bělo­horsko-slánské plošiny atd.). Z významnějších pravostranných přítoků můžeme kromě Sázavy (viz níže) uvést Brzinu a Mastník (331 km2, průtok v ústí 1,2 m3/s) protékající Sedlčanskem a Botič (134,85 km2, průtok v ústí 0,44 m3/s) s Rokytkou (140 km2, průtok v ústí 0,39 m3/s) ústící do Vltavy na území Prahy. Severněji až k ústí nemá Vltava na rozdíl od levé strany významnější přítoky.

název rok
zprovoznění
říční km délka
vzdutí (km)
plocha při
max. vzduté
hladině(ha)
obsah
užitkový
(mil. m3)
obsah
celkový
(mil. m3)
výška
hráze (m)
výkon
(MW)
VD Vrané 1 935 71,32 13,40 251 2,5 11,10 9,70 ?13,9
VD Štěchovice 1 945/47 84,32 7,38 114 4,7 11,15 24,65 ?22,5
VD Slapy 1 955 91,70 44,00 1 392 200,0 270,00 65,00 144,0
VD Kamýk 1 966 134,70 10,20 195 4,5 12,80 24,50 48,0
VD Orlík 1 968 144,65 68,00 2 640 363,8 703,80 90,50 364,0

* pramen — Podzimek, J. a kol.: Povodí Vltavy, Pragopress, Praha 1970

 



Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR