Ekofenomény a půdy
. 
Půdní mapa středních Čech
(z primárních dat a podkladů celostátní databáze o půdách VÚOMP sestavil Z. Vašků)

Pro zvláště vyhraněné typy prostředí s charakteristickou flórou a faunou, které jsou podmíněny horninovým podkladem, reliéfovou rozmanitostí, půdou a případně mikroklimatem, se v přírodních vědách používá termín fenomén, přesněji ekofenomén. Živá příroda těchto míst svojí pestrostí často nápadně kontrastuje s okolní běžnou krajinou, člověkem intenzivněji využívanou. K zachování přírodního bohatství v prostředí ekofenoménů přitom v rozhodující míře přispívá právě značně omezená agronomická hodnota zde se vyskytujících půd.


Půdní mapa středních Čech

   Černosoly - černozem, černice
   Luvisoly - hnědozem, šedozem
   Luvisoly - luvizem
   Fluvisoly - fluvizem
   Regosoly - regozem (a kambizem arenická a kambizem psefitická)
   Leptosoly - pararendzina, rendzina, ranker a litozem 
   STAGNOSOLY - PSEUDOGLEJ a STAGNOGLEL
   KAMBISOLY - KAMBIZEM a PELOZEM
   PODZOSOLY - KRYPTOZOL, PODZOL (a kambizem dystrická)
   GLEJSOLY - GLEJ (a kambizem glejová a regozem glejová)
   ANTROPOSOLY - ANTROPOZEM, KULTIZEM
Hranice středočeského kraje
Hranice hlavního města Prahy

Ve středních Čechách mají významné rozšíření především říční ekofenomény v kaňonovitých údolích větších řek (dolní Vltava, Berounka a Sázava). Je pro ně zpravidla příznačný zcela mimořádně pestrý sled půdních typů a jejich nižších taxonů (to je tzv. půdní katéna, která obsahuje například fluvizemě glejové, gleje fluvické, akvické, hydroeluviální, modální a kambické, pseudogleje glejové, hydroeluviované, modální a kambické, stagnogleje, kambizemě glejové, kambizemě oglejené, dále kambizemě suťové, kambizemě modální a kambizemě litické až po rankery a litozemě). Dále tzv. vrcholové ekofenomény, vázané na výskyty rankerů a litozemí a vyvinuté například na vrcholech křivoklátsko-rokycanského pásma. Naprosto osobitý je ekofenomén krasový, podmíněný specifickým chemismem rendzin a vyvinutý na poměrně malých územích Českého krasu, dále tzv. hadcový ekofenomén, lokálně se vyskytující na mělkých hořečnatých rankerech, které vznikají na hadcích, a ekofenomén pískovcový, vyskytující se na kvádrových pískovcích.

Lokální výskyty stanovišť s malou úrodností některých taxonů půd či jejich jiné specifické vlastnosti využívání krajiny, které rovněž trvalo po staletí, předurčily či podmínily i dislokaci některých kulturních objektů a úprav v krajině, které si dnes často zákonitě vynucují přísnou ochranu z titulu péče o krajinný ráz a péče o kulturní dědictví či z jiných, zcela praktických funkčních hledisek. Jedná se především o ráz krajiny dotvářející drobné rustikální sakrální stavby a objekty v krajině, jako jsou boží muka, kříže, výklenkové kaple, kapličky, selské agrární protierozní terasy, protierozní meze a stráňky, kamenné snosy, svozy a rovnaninové zídky, singularitní lesíky a háje v blocích zemědělské půdy založené obvykle na leptosolech, studánky a studny, rybníky a rybníčky, vetlendy, úseky alejových cest apod.).

Antroposoly
Zcela specifickou referenční třídou půd jsou antroposoly (z řeckého anthropos — člověk). Do této kategorie se zařazují půdy, vzniklé nejčastěji na nakupených substrátech získaných stavební nebo těžební činností, na skládkách odpadů, haldách, výsypkách, deponiích, a půdy z oblasti pražské zástavby (v těchto případech jde o půdní typ antropozem). Dále půdy vzniklé nebo změněné výraznou kultivační činností člověka, která svým rozsahem výrazně přesahuje běžná základní zpracování půdy (půdní typ kultizem).





Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR