Dědictví druhohor a třetihor
Vlny křídového moře
.
Vlny křídového moře již před devadesáti miliony let rozrušovaly a modelovaly starší tvrdé horniny, jak ukazují příbojem omleté rulové balvany na svahu Kaňku u Kutné hory, kde tehdy leželo mořské pobřeží.
(foto P. Mudra)

Reliéf středních Čech byl před křídovou transgresí plochý a místy z něj pravděpodobně vyčnívaly nevysoké kopce s poměrně příkrými stěnami. Měl vyvinutou údolní síť. Zbytky tohoto reliéfu i pestré pokryvné zvětraliny jsou občas odkrývány při stavebních pracích a vrtech nebo vycházejí na povrch na úpatí Proseka, Petřína, Vidoule a na dalších místech. Celý tento reliéf byl překryt mnoha desítkami či prvními několika stovkami metrů pískovců, jílovců, slínů a opuk. O období svrchní křídy a starších třetihor hovoříme jako o období globální planace. Tektonická, a tím i horotvorná aktivita byla nízká, klima vlhké a teplé. Docházelo ke zvětrávání a odnosu hornin. Nevíme, co se tehdy dělo, protože většina hornin té doby podlehla erozi. Úlomky křemitých pancířů ukazují na existenci plochých vysýchavých pánví a na intenzivní chemické zvětrávání.

Mohutnou Týřovickou spáru

. 
Mohutnou Týřovickou skálu budovanou andezitovými lávami z kambrických sopek před půl miliardou let utvářela eroze Beroun­ky během nejmladších třetihor a čtvrtohor.
(foto P. Mudra)
Zkrasovělá spára na Bacíně
.
Zkrasovělá spára na Bacíně v Českém krasu je nejenom možným zárodkem jeskyně, ale archeologický výzkum v ní odkryl i drobné obětiště – eneolickou nádobu s neznámým obsahem, která byla snad věnována bohům země.
(foto V. Cílek)
Zlomovým obdobím je rozhraní starších a mladších třetihor, které odpovídá velkým změnám celého evropského kontinentu. Dochází ke složité kolizi africké a euroasijské desky. Zatímco v Alpách a Karpatech probíhá další fáze vrásnění a přesunů okrajových příkrovů, na našem území pozorujeme mozai­kovité rozlámání dřívější paroviny, změny toků bývalých řek a hlavní fázi tvorby sopečného pohoří Českého středohoří. Tyto změny jsou doprovázeny náklony povrchů megabloků. Planina Džbán se sklání směrem od západu ke Kladnu, až u Prahy vplyne do paroviny.

Podobně i Kokořínsko se sklání od severu směrem k Mělníku, a dokonce i vrcholy Českého krasu se směrem k Hřebenům zvedají.
Původním hlavním tokem Čech byla řeka podobná Labi, která směrem od východu směřovala podél nápadného terénního stupně mezi severním okolím Kolína, Říčany a Průhonicemi (to je vlastně bok starého údolí) do Českého krasu a dál k Rakovníku a odtud do žatecké delty a severočeské pánve. Průběh toku je nejistý, řeka během dalších nejméně 20 milionů let, kdy tekla zhruba ve stejné úrovni, měnila své koryto a možná vytvořila i složitý terasový systém.

Krajinný půvab Posázaví

. 
Krajinný půvab Posázaví je z velké části dílem výmolné činnosti Sázavy, která vytvořila i velký říční zákrut – meandr u Ledečka.(foto P. Mudra)
Nicméně podle nálezu vápencové sutě v Kruhovém lomu u Tetína víme, že již ve spodním miocénu existovalo široké vanovité údolí většiny řek. Podobný tvar údolí se totiž dá pozorovat na Vltavě u Štěchovic a na pražské Babě anebo i na jiných řekách, jako je jihočeská Otava u Strakonic. V jedné fázi teklo toto dávné Labe dokonce jižně od Závisti a další podobný tok směřoval průrvou Všenorských vrat směrem k Mořině. Částečně se dá vystopovat podle zlatonosných štěrků tzv. klinecké terasy. Krajina byla měkká, rovně splývavá. Umíme si ji dobře představit — postavíme-li se na Tetíně nebo na Dívčích hradech tak, abychom neviděli hluboký říční kaňon, otevře se před námi systém plochých údolí a mírně skloněných svahů. Tak asi vypadal a na mnoha místech dodnes vypadá třetihorní základ středočeské krajiny.



Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR