„Než přistoupíme k vlastnímu jádru této rozpravy, k morfologickému vývoji, jest třeba ještě poukázati k té pamětihodné okolnosti, že naše hymna opěvuje přírodní krásy vlasti. Není to věcí náhody!“

V. Dědina: Poloha a tvářnost naší vlasti, in Příroda, 1930



V. Ložek, V. Cílek
Krajina jako mozaika mnoha procesů
Liběhrad u Libčic
.
Liběhrad u Libčic na litografii (F. A. Heber a J. Fargraz) z první poloviny 19. století. Před výstavbou silnic a železnic vedoucích údolími řek měla řada pobřežních skalisek, jako je například i Barrandova skála, charakter podobný dosud zachovalé vyšehradské skále.
Rovná, plochá středočeská krajina s kaňony, údolími i roklemi větších řek i potoků vypadá jako výsledek jednoho plánu či jednoho procesu, ale ve skutečnosti je mozaikou mnoha procesů různého stáří, které se ve středočeském prostoru odehrávaly během posledních asi 100 milionů let. Nejprve je nutné si uvědomit roli eroze neboli odnosu hornin. Vezměme si již vícekrát zmiňovaný Říp — nejedná se o sopku, ale o její kořen, o vypreparovaný a sutěmi pokrytý přívodní kanál. Původní povrch ležel o stovky metrů výše než jeho dnešní vrchol. Protože známe jeho stáří, tedy asi 25 milionů let, víme, že z této části středních Čech ubylo za uvedenou dobu možná půl kilometru hornin. Kde jsou dnes? Materiál z českého masivu tvoří severoněmecké nížiny, jak dokládají mocné nánosy labských štěrkopísků již u Drážďan.

Na druhou stranu si vezměme jezerní pánev Vižina u Hostomic, která je přibližně stejně stará jako Říp. Bylo to mělké a široké průtočné koryto třetihorní řeky. Ubylo zde sotva pár desítek metrů hornin. Jako třetí příklad uveďme krasové deprese nebo spíš propasti, které byly navrtány na Dívčích hradech v Praze. Jsou vyplněny svrchnokřídovými jílovci. Představují doklad, že jeskyně a propasti vznikaly v Českém krasu již v druhohorách. Korozí a erozí vápenců (které byly navíc překryty, a tím chráněny pískovci) zde mohlo ubýt sotva pár metrů horniny. Došlo sice k odnosu křídového souvrství, ale na druhou stranu se opět objevil předkřídový povrch. Něco podobného se týká i proslavené křídové facie — tedy skalnatého pobřeží moře starého skoro 100 milionů let. Tehdejší povrch byl sice zakryt dvě stě či více metrů mocnou vrstvou sedimentů, ale dnes eroze opět obnažila příbojové sruby a pod nimi ležící balvany, oválené či obroušené mořem. A uveďme ještě jeden příklad: když obejdete ostroh Šestákovy a Kozákovy skály v Šárce, zjistíte, že v době křídové mořské transgrese vyčnívalo šárecké skalisko nad úroveň křídových pláží — jinými slovy, že bylo kdysi ostrovem v mělkém moři. Ale i dnes, po odnosu měkčích pískovců, má opět tvar bývalého ostrova. Říkáme tomu exhumace reliéfu. Ve středních Čechách se tímto způsobem setkáváme s mnoha do sebe navzájem vloženými reliéfy a vrstvami krajiny, jejíž jednoduchost klame.
. 
Jezírka na Křivoklátsku – tajemné zákoutí na Zbirožském potoce.(foto P. Mudra)
Jezírka na Křivoklátsku


Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR