Druhohory, třetihory a čtvrtohory
Křídové pískovce na Mladoboleslavsku
.
Křídové pískovce na Mladoboleslavsku jsou na četných místech proraženy výlevy třetihorních čedičů, které jsou názorně odkryty například v bývalém lomu na Káčově u Mnichova Hradiště.
(foto P. Mudra)
  • Druhohory

Během větší části druhohor převládal odnos starších formací, a až teprve v křídovém období vniklo do prostoru dnešních Čech od severu šelfové křídové moře. Ještě nějakou dobu vyčnívaly nad hladinu ostrovy, například buližníkový hřbet Ládví, ale nová mořská fáze postupně původní pobřeží překryla. Moře se zastavilo pravděpodobně na linii Brd. Od jihu - například od Kouřimi nebo od Čáslavi - ústilo do moře několik řek. V okolí Kutné Hory u Miskovic vznikla vápencová pánvička, na které se později vyvinul ojedinělý příklad křídového krasu. Rovněž středočeská křída má v některých aspektech světový význam - z jílovců peruckých vrstev (například Vyšehořovice) byla popsána řada nových druhů rostlin. Klasická jsou rovněž četná naleziště mořských organismů - například na Kaňku, ve Vehlovicích či na Bílé hoře. V posledním desetiletí se obrací pozornost evropských paleontologů k jednomu zvláštnímu fenoménu, jaký má na světě jen velmi málo obdob. Ve středočeské oblasti leží asi dvacet lokalit, kde je zachována příbojová facie, a tedy fosilní mořské pobřeží s přisedlými organismy. Je to jedinečná příležitost ke studiu vývoje mořského pobřeží. Krajinné dimenze nabývají křídové horniny v pískovcových skalních městech Kokořínska.

Běložluté křídové opuky

. 
Běložluté křídové opuky, které tvoří okrajové skalky džbánské tabule na Rakovnicku, pocházejí z doby, kdy střední Čechy naposled zalilo moře. Ve středověku poskytly stavební kámen k mnoha významným stavbám, jako je např. Hladová zeď v Praze.
(foto P. Mudra)
Další významní čeští trilobiti
Další významní čeští trilobiti
.
Další významní čeští trilobiti v díle otce české geologie J. Krejčího. (xylografie z roku 1877)
  • Třetihory

Zpočátku horké a vlhké období starších třetihor, ve kterém dochází k tropickému zvětrávání včetně tvorby povrchových křemitých pancířů - durikret, postupně přechází do fáze se subtropickým klimatem. Pravděpodobně i ve středních Čechách existovaly drobné uhelné pánvičky, jaká se zachovala například na Vižině v Hostomické kotlině, ale éruvětšina stře­dočeských třetihorních sedimentů je tvořena říčními štěrky a písky. Někdy - jako na Sulavě u Černošic - jsou doprovázeny mocnými železitými kůrami, na jiných místech, třeba na Klínci u Jíloviště, řeka deponuje zlaté rozsypy (viz kapitola o reliéfu). Maximum vulkanické činnosti se odehrávalo před 20 až 30 miliony let. V té době vznikají nejenom sopky Českého středohoří, ale také Říp, Slánská hora, stratovulkán Vinařické hory a drobnější čedičové proniky v Pojizeří, například v rezervaci Baba u Kosmonos. Třetihory sice rozhodujícím způsobem ovlivnily reliéf středočeské krajiny, ale jedná se o jedinou geologickou éru, která zde nezanechala výchozy, jež by měly evropský význam.

  • Čtvrtohory

K nástupu nového klimatického cyklu, který se projevuje střídáním ledových a meziledových dob, došlo asi před 2,7 miliony let, tedy v období, jež se přibližně kryje se čtvrtohorami. Teprve v této době se dotváří obraz středočeské krajiny do dnešní podoby. Vznikají hluboké, skalnaté kaňony Vltavy, Berounky i Sázavy, obnažují se vrcholové partie mírně se vyklenujícího českého masivu. Povrch je však zároveň zhlazován soliflukcí - půdotokem, který může na podmrzlém podloží přemístit svahové sedimenty na vzdálenost přes 1 km, a to i na téměř rovném terénu. Zásadní je vliv cyklů říční eroze a akumulace. Řeky se zahlubují do svého podloží a vytvářejí stupňovité skalní terasy, na kterých ukládají štěrkové a písčité náplavy. Rozlehlé plochy severní poloviny středních Čech pokrývají světle žluté spraše - vápnité půdy vznikající v ledových dobách vyvanutím jemných částeček z odkrytých povrchů nechráněných vegetací. V teplých obdobích vznikají na spraších hnědě či černě zabarvené půdy, které jsou dobrým indikátorem klimatických změn v kvartéru. Nejmladším geologickým obdobím je holocén, který začal po ústupu kontinentálního ledovce teprve před 12 tisíci lety. Pro holocén jsou sice typické půdy, svahoviny a písky, ale evropský význam mají pěnovcová tělesa, která se v podobě sladkovodních vápenců srážejí zejména na vývěrech krasových vod. Pěnovcové těleso ve Svatém Janu pod Skalou dosahuje mocnosti 17 m a je navrženo jako opěrný bod evropské holocénní stratigrafie. Rovněž některé sprašové, dnes již většinou zaniklé profily (Sedlec u Kutné Hory, Suchdol a méně Zeměchy), zasáhly do vývoje světové kvartérní paleoklimatologie.



Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR