V. Ložek, V. Cílek
Proterozoikum a paleozoikum
Žulové skály na Jesenicku.
Žulové skály na Jesenicku.
(foto P. Mudra)
  • Proterozoikum

Celková mocnost sedimentů a vulkanických hornin dosahuje ve středních Čechách až kolem 10 km! Důležitým rysem středočeského svrchního proterozoika je především horninová pestrost - v souvrství převládajících šedých břidlic a drob jsou zastoupeny různé druhy vulkanitů, dále silicity, a dokonce i nenápadné vložky vápenců. V celosvětovém měřítku bývají nejstarší horniny obvykle metamorfovány, ve středních Čechách se jedná o téměř nepřeměněné horninové komplexy obrovských mocností, které jsou navíc velmi dobře odkryty v profilech v údolí Vltavy a na Berounce, jež jsou dlouhé desítky kilometrů. Kdyby se střední Čechy nepyšnily svým paleozoikem a mezozoikem, jistě bychom zdůrazňovali jedinečnost jejich nejstarších hornin.

Proterozoikum se dělí na dvě základní skupiny. Kralupsko-zbraslavskáskupina je mocná kolem 5 km. Převládají v ní droby a břidlice, vulkanismus je vyvinut hlavně v podobě bazických hornin blízkých čedičům, jež jsou tradičně označovány jako spility. Ve zbraslavském lomu u Prahy a na jiných místech se však objevují i kyselé vulkanity typu ryolitů. Prostředí, ve kterém se usazovala kralupsko-zbraslavská formace, si představujeme jako hlubší moře lemované sopečným ostrovním obloukem. Ve svrchním proterozoiku přibližně před 800 miliony let obsahovala zemská atmosféra jen asi 3-8 % kyslíku a organická hmota nebyla oxidována, a tak má většina proterozoických hornin nenápadnou šedavou barvu. Sedimentace této skupiny končí černými lečickými vrstvami, jež pravděpodobně vznikaly v hlubším klidném moři.

.
Klonk u Suchomast v Českém krasu je z hlediska mezinárodního významu nejcennějším chráněným územím českých zemí, neboť v jeho skalnatém srázu je vytyčen světový stratotyp hranice prvohorních útvarů siluru a devonu.(foto P. Mudra)
Klonk u Suchomast
.
Zlatý kůň u Koněprus je rovněž světoznámým geologickým objektem: velká stěna vlevo odkrývá profil útesem masivních spodnodevonských vápenců s rozsedlinami vyplněnými mladšími nadložními vápenci, tzv. neptunickými žilami.(foto P. Mudra)

Mladší štěchovická skupina je tvořena hlavně jílovitými, písčitými i štěrkovými sedimenty. Předpokládáme, že se usazovala v mělčím moři nedaleko pevniny, odkud přitékala řeka vytvářející mohutnou deltu. Svrchní proterozoikum je obdobím náhlých klimatických změn, které pravděpodobně souvisejí s uhlíkovým cyklem a funkcí skleníkových plynů. Hladina oceánu mnohokrát kolísala. Při nízkých stavech se do sedimentačního prostoru dostávaly štěrky (jako na Dobříši), při vysokých převládala jemná jílová sedimentace. Docházelo k častým skluzům a podmořským sesuvům. Proterozoikum podkládá mladší formace. Mezi jedinečné lokality patří Praha-Šárka (buližníky), profily v okolí Kralupského nádraží, údolí Vltavy mezi Zbraslaví a Štěchovicemi (rytmické vulkanity), buližníkové skály u Řeže, profily ve Větrušických roklích a u Libčic; dále lom na Dobříši a skalky v Modřanské rokli (slepence), spodní část údolí Kocáby a mnoho dalších odkryvů.
  • Paleozoikum
Kambrium - nejstarší prvohorní útvar - má ve středních Čechách svou světovou lokalitu: je to příbramsko-jinecká pánev, ve které se nahromadil asi 2 km mocný sled slepenců, pískovců a břidlic. Vcelku tenkou vložkou je v Brdech zastoupena jílová sedimentace tvořená paseckými břidlicemi. Sedimentační prostor ležel blíž k pevnině než v proterozoiku. Byl tvořen mohutnou lagunou se sladkou či brakickou vodou. Přímé důkazy zatím scházejí, ale není vyloučeno, že proterozoikum přechází do kambria plynule bez přerušení sedimentace. Jde nejen o naši nejstarší faunu, ale i o unikátní profil nejstarší lagunární formací světa. Zde byl nalezen a popsán jeden z nejstarších světových členovců - kodymirus vagans. Další světoznámá a od Barrandových dob studovaná naleziště fauny kambrického moře, zejména trilobitů, leží v okolí Skryj a Jinců. Pozoruhodné je i pásmo kambrických sopečných hornin - ryolitů, dacitů a andesitů, jež tvoří jakousi páteř Křivoklátska. Kambrium je odkryto na řadě skalních výchozů ve vysokých Brdech a v údolí Berounky na Křivoklátsku.

Ordovik
je zatím nedoceněným paleozoickým útvarem středních Čech. Počátkem ordoviku se zhruba mezi Prahou a Berounem vyvinula podmořská příkopovitá deprese označovaná jako pražská pánev. Chladné ordovické moře pravděpodobně pokrývalo více než polovinu českého masivu, ale souvisleji zůstaly zachovány jeho sedimenty jen ve středních Čechách a dále směrem k Rokycanům a Plzni. Převládajícími horninami jsou břidlice a křemence doprovázené intenzivní vulkanickou činností, jež dala vznik řadě ložisek sedimentárních železných rud. Ordovik tvoří větší část pražského území. Rozdílná pevnost ordovických hornin je odpovědná za dnešní morfologii pražské kotliny. I v ordoviku leží řada paleontologických lokalit proslavených již v 19. století, jako například Děd u Zahořan. Z krajinářského hlediska jsou v ordoviku nápadné hlavně křemencové skály, jako na Babce u Řevnic nebo na Skalce u Mníšku. Krásný odkryv střídavou deltovitou sedimentací je tvořen nápadnou skálou Kazín na dolní Berounce.

Zlatý kůň u Koněprus
Pověst středočeského siluru a devonu je doopravdy světová. Je to dáno jak dlouhou historií výzkumů, tak i existencí mnoha odkryvů ve více než stovce lomů. Středočeský silur a devon daly základ mezinárodnímu dělení těchto období na stupně a podstupně nazývané podle středočeských lokalit - zlíchov, lochkov, prag a další. Silurské moře snad krylo podobně jako ordovické moře celý český masiv a vyplňovalo prostor mezi pevninou Gondwana na jihu a Baltikou na severu. Silurská sedimentace začíná tmavými graptolitovými břidlicemi, ale postupně se stále víc přibližuje vápencové sedimentaci devonu. Je silně ovlivněna podmořským vulkanismem. Devonská sedimentace na ni plynule navazuje. Mělká tropická moře devonu byla osídlena stovkami druhů mlžů, plžů, lilijic, vápnitých řas a dalších živočichů. Těsně pod hladinou moře ležel útesový komplex u Koněprus. Vulkanická činnost byla málo intenzivní. Světový standardní profil mezi silurem a devonem leží na Klonku u Suchomast. Zejména na území Českého krasu a v nejbližším okolí Prahy je rozeseto mnoho dalších pomocných profilů - v Černé rokli u Kosoře, v lomu Prastav u Holyně, na Budňanské skále u Karlštejna, v Prokopském údolí. Význam středočeské oblasti spočívá právě v bohatství navzájem se doplňujících profilů v různě vyvinutých částech souvrství. Některé profily jsou dnes ohroženy neřízenými skládkami.
V mladších prvohorách - permokarbonu - přibližně před tři sta miliony lety dochází k variskému vrásnění. Vzniká při něm pás žulových plutonů, který se táhne od anglického Cornwallu až po Znojmo. Ve středních Čechách vystupují magmatické horniny zejména na Příbramsku, kde je na ně vázáno uranové zrudnění, a na Říčansku a v Posázaví. Pás plutonů si můžeme představit jako hlubokou kořenovou zónu horského pásma, která vznikla při kolizi dvou kontinentů. Jednalo se o pohoří srovnatelné výšky jako dnešní Alpy, nebo dokonce ještě vyšší. V podhorských depresích se ukládaly chaotické splachy říčních a jezerních sedimentů, které obsahují bíle zvětralé živce původních žul či ryolitů. Charakteristicky jsou vyvinuty jako arkózové Dvořákovy skalky u Nelahozevsi. Ve vzdálenějších částech mělké pánve se usazovaly jemnější sedimenty a docházelo ke vzniku karbonských uhelných slojí, které stály u zrodu kladenského průmyslu.


Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR