Významná přírodovědná díla
Josef Uličný
.
Josef Uličný (1850–1913), profesor gymnázia, autor první monografie o českých měkkýších.

Karel Domin
.
Karel Domin (1882–1953), profesor bota­niky Karlovy univerzity, světově proslulý odborník a cestovatel, autor monografií o Brdech a Kokořínsku.
V letech 1881—1889 dochází k dalšímu celoevropsky významnému činu. J. Velenovský popisuje v několika monografiích květenu české křídy. V jeho době byla přístupná řada lokalit vázaných na dnes již zaniklé výchozy křídových jílovců v okolí Vyšehořovic, Týnce nad Labem, ale také na pražské Vidouli. Křídový útvar tak poskytuje po paleozoiku další soubor sladkovodních i mořských lokalit, odkud jsou popsány stovky nových druhů. Některé skupiny z původních sběrů nebyly dosud zhodnoceny ani popsány, takže se dají očekávat nové nálezy. J. Velenovský však popisuje i současnou květenu z území Českého krasu (Květena okolí Karlova Týna a Sv. Ivana, 1914). V roce 1903 vydal K. Domin svoji první fytogeografickou studii Brd. Na tomto místě je nutné říct, že například v chemii dochází k rychlému zastarávání poznatků a starší práce bývají již za několik let překonány. V ostatních přírodních disciplínách, jako je biologie, je tomu jinak — sto let staré popisy středočeské přírody jsou nesmírně cenné, protože popisují krajinu a její porosty před velkými změnami 20. století. V budoucnosti mohou například přispět k postupnému řízenému návratu rostlin na místa, odkud mezitím vymizely. Podobně zanikají v zavezených lomech a pískovnách i geologické profily a archeologická naleziště. Staré práce se tak paradoxně stávají stále cennějšími, protože často zachycují nenávratně zaniklý svět.

Koncem 19. a počátkem 20. století jsou již české země prozkoumány natolik detailně, že je nutné provést syntézu poznatků. Na populární úrovni ji řeší nakladatel J. Otto vydáváním mnohasvazkového díla Čechy, ale na místní úrovni vznikají většinou pod redakcí místních učitelů regionální encyklopedická díla, jako například Smíchovsko a Zbraslavsko (1899) sestavené J. Kořenským a spoluautory. Středních Čech se z velké části týká i monografie J. F. Babora Měkkýši českého plistocaenu a holocaenu (1901). Významným příspěvkem k poznání vývoje středočeské krajiny je studie J. V. Daneše Morfologický vývoj středních Čech (1913). Česká věda je v té době plně integrována do proudu evropské, zejména německé a francouzské vědy. Odborníků, a tedy i publikovaných prací je sice méně, ale snesou srovnání s okolními státy. Na tomto místě není možné vyjmenovávat všechny důležité monografie ani počiny českých přírodovědců působících ve Středočeském kraji, ale je možné odkázat na obsáhlý svazek Příroda (1930) vydaný v rámci Československé vlastivědy. Podobný význam má i poválečná monografie J. Veselého a kolektivu autorů Ochrana československé přírody a krajiny II (1954).
V téže době vychází i množství zoologických příspěvků, které jsou však obvykle věnovány celým skupinám, a tak se neomezují jen na střední Čechy.

Někdy v letech 1880—1930 pozorujeme další významný rys doby — jsou to přírodovědné výlety. Sbírání zkamenělin i romantické výlety na hrady ustupují poněkud do pozadí, ale překvapivě velké množství odborníků i amatérů, například lékařů či právníků, se věnuje sbírání hmyzu či zakládání herbářů. Po vzniku samostatného Československa toto přírodovědné podhoubí sílí, ale pozornost znalců je už zaměřena jinam. Lákají je nové, téměř neznámé regiony na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Monografií je méně, ale článků o středočeské přírodě je nepřekonatelné množství. Z důležitějších prací jmenujme alespoň monografii S. Práta o „biolithogenezi“ (1929) — vzniku sladkovodních vápenců následkem fotosyntetické činnosti rostlin, při které dochází k odbourávání oxidu uhličitého v krasových vodách, a tím ke tvorbě vápnitých inkrustací. Mezi oběma válkami rozsáhlejší výzkumy středočeské přírody spíš stagnují, protože přírodovědci pracují v širokém regionu celého karpatského oblouku. Výjimkou jsou studie J. Kliky o xerotermních travních společenstvech, které jsou dosud opakovaně studované.

Teprve osamostatnění Slovenska a začátek 2. světové války omezuje rozlet a mobilitu české přírodovědy a vrací ji do dostupných středočeských končin. K. Domin vydává Prodromus květeny mšenské (1942). Pravdomil Svoboda publikuje významnou monografii Křivoklátské lesy: dějiny jejich dřevin a porostů (1943). V té době také vzniká průkopnické dílo inženýrského geologa Q. Záruby o terasách Vltavy mezi Kamýkem a Veltrusy (1943), jež se stává jednou ze základních prací české kvartérní a inženýrské geologie.


Copyright © 2003 Středočeský kraj, stránky využívají publikační systém Apollo

Licence Creative Commons
Střední Čechy: příroda, člověk, krajina, jehož autorem je Vojen Ložek, Václav Cílek, Jarmila Kubíková a kol., podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR